CESTA ZA PENĚZI

 Třetí červnový den jsem se objednala na poštu u hlavního nádraží,

 abych si mohla vyzvednout penízky na chod domácnosti v šestém

 měsíci. Taky jsem si chtěla dojet pro nabíječku do mobilu, ale co

člověk, to jiné chování. V Zeyerově ulici je Elektro Linhart, ale jsou

tam schody. Poprosila jsem jednu paní, aby požádala pana prodavače,

zda by nevyšel před dům. Vyšel, ale neměl zájem, abych u něj nakupovala.

" paní já nejsem otrok, abych vás obíhal, dojděte si někam, kde schody

nejsou." Já jen nechtěla nikoho obtěžovat. Já sama nepoznám jaký vzor si

mám pořídit. Zatím mám předělovací drát v USB a  čekám, co bude dál.

Za lenost se platí. V neděli večer, když zvonil mobil, jsem byla líná a bolavá

a nechtělo se mi vstávat. Natáhla jsem se pro mobil, ale rukávem jsem zachytila

o půllitrový hrnek s vodou a tu vylila do nabíječky, která je stále mokrá a pořád 

vyhazuje pojistky. Tak  musím pořád obtěžovat souseda, navzdory tomu, že je

neděle a nedělá se, aby pomohl. Ještě, že je takový ochotný a ví, jak na to. Kdybych

věděla, co si mám objednat, tak bych si to koupila přes internet, ale, mohla bych si 

taky objednat něco, co k sobě nepasuje. Taky jsem na poště koupila nějaké čtení pro

 Vašíčka. Paní mne už zná a tak volala, máme něco nového pro vašeho vnoučka. Bylo

z čeho vybírat. Sluníčko, Tečka, Můj kamarád, Kája a Bambuláčkův svět. Doufám, 

že se mu to bude líbit. A to já čekat na svátek či narozeniny nebudu. Místo mńamky 

dostane čtení až přijde za babičkou.

                                                          Celkem jsem napochodovala 1000 m.