JEV ABNORMÁLNÍHO ZÁZRAKU

  Chci do pozemského Ráje        

vykročit  jedině s tebou,       

líbat tvé hebké skráně

s opatrností a něhou.

V tvém polibku je ráj rozkoší,

držím tě v úchopu ♠ líbám dlouze,

zde čas se zastavil, jak jezdec s otěží,

v citlivém spojení, podobném odvěké touze.

Jdeme bok po boku, smířeni s mladostí,

nestárneme a v duších jsme stále děti,

život je cesta, kterou si každý z nás proklestí,

nezávisle na místě pobytu ♠ aktuálnímu století.

Čas je stejně věčný jako přítomný okamžik,

prchavý jako dotknutí slova na jedno nadechnutí

♠ jak s ním naložíme, tak jej i prožijeme. . .

Času vskutku neujdeme,

a pokud ano, popíráme fyzikální zákony

ovšem nikoliv jev abnormálního  zázraku.

TOMÁŠ  PŘIDAL