POHŘEB DARUŠE BURDOVÉ

 

                             

                                                      Pohřeb začínal v 11:20 hodin dne 22.9.

                                                                              L.P. 2023

                                                     a po smutečním hudebním pozvání do síně

                                                     krematoria, které se naplnilo do posledního

                                                     místečka a po obou stranách stály davy mladších

                                                     lidí. Ještě, že jsem jela s chodítkem, na které jsem

                                                     si sedla. Paní z pohřební služby přivítala přítomné

                                                     a začala přednášet báseň  Vítězslava Nezvala

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přece musil jsem tu každoročně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však nechodila k jejich břehům moje matka.

Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka. 

                                           (tuto báseň paní prof. Burdová milovala, jako rodačka  z Brna...)

                                            Pak zazněla skladba Haleluja, zpívaná anglicky

                                            a to už slzela polovina přítomných. Rozplakalo se

i miminko, pravnouček zesnulé a maminka ho musela

odnést mimo síň. Pak vystoupila dcera prof.Burdové

Dr. Hanička Dziková, která chtěla seznámit přítomné

kdo vlastně byla její maminka, jaká to byla vzácná

osobnost, ale pro slzy musela svůj jímavý projev 

ukončit. Mám přislíbeno, že ho dám na blogspot u

příležitosti nedožité stovky. To bude vzácný text, a

možná i ho budou přátelé a známí lépe vnímat. Při

pohřbu je těch smutných vibrací, příliš mnoho.

Ještě zazněla nádherná píseň

(musím zjistit její název)

pro slzy i akordy jsem nebyla schopna poslouchat

slova.

Po kondolenci, kdy jsem uzavírala konvoj přítomných

jsem se pozdravila s několika známými, objednala si

taxík a odjela domů.

 

Kytici, kterou jsem včera koupila, jsem v roztržitosti

nechala ve váze doma.

Za několik okamžiků všichni povstali a rakev

zajížděla do útrob krematoria.

ČEST  JEJÍ  PAMÁTCE!