MÉMU UČITELI

 

V té tváři něco je;

padající sníh,

zrcadlení?

Ale ne,

jen sloupce knih,

netopýři na půdě;

už se houfují,

nemají strach,

nevidí,

ale cítí v dálce bibli tmy, palčivé sevření,

bubny smrtihlava, potlučeného jezdce,

co sestoupí,

když pod ním padne kůň

a stehna si odře do krve.

 

V té tváři něco je;

než přijdou andělé,

můžete za ně něco udělat.

Vyměnit křišťál ve váze,

sestoupit dovnitř

a mezitím po vlasech pohladit toho,

koho nesmí přivlastnit si stín.

 

Vladimír Stibor                                                 6. září 2023