PRÁZDNOTA

 

Seděla jsi u Nalomeného baru

v přítomnosti prázdné sklenky,

vstřebávala onu chuť atmosféry,

která Tě zároveň opíjela, jak protékal čas

 

 

mezi hodinami Medúz a Vlků,

udatných bijců za krásu ohavnosti,

jež dokázali nádherně svádět smrt,

aby jí ukázali narovnaný prostředník...

 

 

Potichu a po špičkách

věží v královské čtvrti

někomu zprotivil se

Démon v hodinovém stroji,

 

 

čarokrásný hřebec

mytologického rozměru,

zběsilý & plachý jako čas,

udávající jeho rychlotep srdeční.

 

Milice prováděla za úsvitu luny

druhou Bartolomějskou noc,

zlé sny stály před branami rozpomínání,

poté, co děti šly neklidně spát...

 

 

V šeru mlh rýsoval se svět,

nezobrazený na mapách

současného univerza.

 

(Mezi Tím & Po Tom,

co nalomená dívka odešla z baru,

posilněna prázdnotou,

která ji záhy smazala

z reality).

 

Pokud kdy byla,

vzpomínala na zítřek,

stejně jako na vteřinu,

kdy už neexistovala v časové ose...

 

Nicméně, prázdnotu respektovala

& myšlenky propadaly trychtýřem,

podobné tvarům z jiných dimenzí.

 

 

Nepopsatelné i držící souměrnost,

pevné v základu hmoty,

avšak citelně prázdné,

jako sklenka abstinenta.