O CESTĚ , , ,

 

K  MOŘI

 

 

 

Až mi bude smutno nejvíce,

strach bude jak malomocný,

stvořím dva měsíce;

jejich staré, sedřené a krvácející boky

budu uvazovat za hrdla pacholat;

budu chytat,

chytat ne, ale pytlačit štiky

s kapitánem Jožou v tůních řeky Váh.

Před půlnocí vyběhneme na pole

sesbírat tajně pytel hvězdné cibule,

abychom něco málo měli na cestu.

Pak jeho milovanou plachetnici Wahoo

potáhneme dva dny od jeho krčmy v Piešťanech

až na pobřeží Jadranu.

 

 

Poté se vyloupne moře,

v dálce tanečnice, nymfy,

barakudy,

chomáčky bílé pěny,

co přinášejí bouři.

 

Až mi bude smutno nejvíce,

stvořím dva,

možná tři měsíce.

 

 

Vladimír Stibor                           6. července 2023