BOUŘKOVÁ KOLEČKA

 

 

                  Celé páteční odpoledne hlásili v televizi, že budou silné bouřky i na Moravě.

                  Čím jsem starší, tím více z nich mám strach. Byly ovšem časy, že jsem ráda

                   před maturitou chodila venku, když pršelo a blýskalo se. Ovšem to bylo dávno.

                   Když jsem včera neměla štěstí dovolat se v předspánkovém termínu básníkovi,

                   abychom se domluvili na nedělní ráno, šla jsem taky do hajan, abych blížící se

                   pohromu zaspala. Občas přes obzor přeletěl blesk nebo se zcela rozsvítilo,

                  ale hromy jsem neslyšela. Začala jsem od blesku počítat, abych odhadla 

                  vzdálenost  blížící se události. Mezitím jsem si asi i zdřímla, protože čas běžel.

                 Najednou se začaly ukazovat na obzoru kolečka, která se doslova kutálela

                a byla modrá, občas i červená a svítila. Vypadalo to  strašidelně, ale i krásně.

                                                                                

             

                           Ve 22:30 hodin celá krása skončila. Jen venku se domlouvali

                            páni kluci, komu se podařilo zachytit lepší obrázek a jak tuto

                            noční kreaci pojmenují. Krátce před půlnocí nasedli na bouřkového

                           oře a odletěli do naprogramovaných míst Olomoucka. Venku už ani

                          nepršelo, to co se objevilo krátce kolem 22 hodiny se rychle vypařilo,

                          protože rozžhavená zem vodu ani nepřijala, vždy to jen zasyčelo.

                                         Ani nevím, zda se mi celé to divadlo nezdálo.