NA NEDĚLNÍ RÁNO
LIDÉ SE ZOOMORFNÍM TĚLEM
Tomáš Přidal
Vytočit člověka
v zuřivé kružnici,
točí se jako glóbus,
a kam zapíchnete prst,
tam poletí, aniž by se
zmohl na jediné slovo.
Někdy řekne, „do háje“,
ale jak my máme vědět
jako nějací Einsteinové,
který má na mysli?
A když jeho slovník
nabere vulgárnějších
„a do...“
snažíme se,
aby tam byl včas...
Neptá se nás jak,
my se neptáme proč,
ale mnoho lidí se otevřeně
hlásí k tomu, že někoho otevřeme...
...v nechuti myslí na
děsivé a nechutné postupy,
i když člověk by se měl
někdy poslouchat...
...protože cesty zpět nejsou schůdné...
Nic neděláme nehezky,
neb naše úmysly jsou čistě
pro lidi - jenom lidé někdy nejsou lidé...
a chovají se asociálně,
jako zdivočelá lesní zvěř,
což dnešní společnost
vůbec nebere za něco neobvyklého...
...a vůbec ji to nezajímá.
To člověka vskutku vyděsí
a rozpláče.
Děkuji za nedělní báseň. Námět je aktuální, protože někteří lidé, převážně mladí, opravdu neposlouchají, co jim vychází z úst. Jenže - někdy jsou i v televizi těžko poslouchatelné dialogy. To aspoň můžu klidně vypnout.
OdpovědětVymazatSvatka
Libuše
OdpovědětVymazatSouhlasím z aktuálností nedělní básně. Nejenom mladí, ale i starší ostřílení herci mnohdy nejdou pro drsný a vulgární slovník daleko.
Nehledě na to, že při výuce herectví a podobných oborů se učila i rétorika, čili srozumitelná výslovnost, tak herci i moderátoři melou, melou melou.....
Uvítala bych alespoň ve sdělovacích prostředcích kultivovanou, srozumitelnou a slušnou mluvu.