MARKÉTCE - NA POSLEDNÍ CESTU . . .

 

                                                                                                                                               

DEN, KDY  UTICHLA  RADOST

Nebe Ti otevřelo svoje brány,

překrásné zahrady i zákoutí,

smutek otevřelo v nás, co Tě znali,

radost v nás to nevrátí.

Nedokážu nyní psát,

co bylo s Tebou, je teď bez Tebe,

již nebudeme se životu smát,

člověka z toho chladem zazebe.

Byla bys smutná,

kdybys to věděla,

musíme přece žít dál,

tak, jako Tobě život chutnal,

zvěděl i příchod anděla,

co si Tě nahoru vzal... 

 

Osud tomu nechtěl jinak,

prostě to přišlo, jak náhlý pád,

nejde si opravdu nepřiznat,

že v životě není spravedlivý řád.

Odešla jsi z našeho života,

i když v nás, navždy, zůstáváš,

jako by ze srdce zmizela lidská čistota,

vše, co tak znáš a rád máš...

 

 

R. I. P.

                                                          TOMÁŠ  PŘIDAL