PRÁZDNINY U BABIČKY

 Nejkrásnější dny, plné neobyčejných zážitků jsem mívala

 u babičky v Myslíně. Vždy jsem tam bývala před svátkem

 svaté Anny a scházelo se nás tam více dětí. Tak pět někdy 

 sedm, dodnes nemohu pochopit, jak to babička vše zvládala.

 Naše babi, ale byla v pohodě, rozdělila ráno, co kdo bude

dělat a kdy se má vrátit. Měla jsem ten rok třináct let a tak

bylo rozhodnuto, že půjdu na pastvu se Stračenou, což byla

velká a neposlušná kráva. Já se jí bála, i když byla v chlévě,

natož, když jsem jí musela vést na louku. 

Bratranci z toho měli ohromnou legraci a učili mě, jak si

nastříkat z vemene mléko do pusy. Babička mi vždy kladla

na srdce, že nemám chodit do prostoru JZD, ale zvíře

bylo umanuté a vždy si to zamířilo, kam nesmělo. Já ji

domlouvala, tahala za provaz, marně. Téměř pokaždé nás

tam někdo načapal, ale když uviděli mladou nohatou holčinu,

která měla žluté copy a na pastvě si je rozplétala a vypadala

spíše jak divoženka, jak krávě domlouvá, a kráva nic,

 stojí jak přibitá, tak z toho měli ohromnou zábavu a náramně 

se bavili. Snad i schválně chodili se podívat jak dnes a denně 

zápasím se Stračenou. Pak to asi šli říct i mojí babičce, protože

ta vždy věděla, že jsem byla na zakázaném přistihnuta.

Nikdy babička pokutu neplatila, protože z toho páni

zemědělci měli děsnou srandu, jak ta největší vnučka,

ta copatá, domlouvala krávě. Když jsem tam někdy

později přijela, už jako velká slečna, tak se divili, že jsem to

já, to blonďaté pískle.