BYLA DO TEBE BLÁZEN

 

Bylo nebylo, dávno tomu, dostala zájezd za hranice všedních dnů s kulturní 

společností. Sraz byl na letišti v Praze a sestava byla opravdu pozoruhodná.

Herci, herečky českého filmu, páni spisovatelé, malíři, zpěváci, kulturní 

referenti, moderátoři, zkrátka lidi z kulturního dění napříč republikou. 

Taky jela ohromně vybavená injekcemi proti bolesti. Pak byla i za hvězdu, 

protože pomáhala z maléru i ostatním. Jela do míst, kde v únoru

 nikdy sníh nebyl, protože šlo o teplomilnou destinaci. Jenže jak to tak 

bývá, když se člověk na něco těší a je nedočkavý, tak po přistání letadla 

došlo k velkému překvapení, protože kolem dokola bylo 40 cm sněhu.

      Řidič, který s nimi jel v autobuse, nikdy sníh neviděl a ani nevěděl jak se ve sněhu jezdí.

 Jel, jakoby ten  bus ukradl a pořád, cosi řval v překladu možno říci: 

„ Jé, ono to klouže!“ Po dvou hodinách zběsilé jízdy se

českoslovenští pasažéři ubytovávali v mezinárodním hotelu, kde byli 

převážně muži a těch žen poměrně málo, asi dvanáct. Renátka bydlela na

pokoji s paní Věrkou  z Děčína a podle všeho byla i nejmladší. Bylo jí 

něco přes třicet. Byla pro každou legraci a rozhodně nemínila sedět každý

večer na pokoji. Utvořili partu šesti lidí z Brna, Ústí nad Labem, Jičína, 

Prahy, Tábora a Kyjova. Naštěstí v uskupení byli tací, kteří znali angličtinu,

němčinu i francouzštinu a tak byla šance dostat se i do nepovolených 

poschodí hotelu, nebo odejít večer do přístavu, kde byly starodávné lodě,

v kterých byly vinárny a dalo se tam tancovat. Renátka padla do oka 

jednomu frajerovi z Brna a zřejmě i Renátce se tento pán zalíbil nejen výškou,

ale nějak se vzájemně přitahovali. Pořád si měli o čem povídat, hrával 

ochotnické divadlo a byl dobrý zpěvák i kytarista. Pracoval kdesi jako

kulturní referent. Jednou když přišli do vinárny ESPAŇA, tak poprosil 

hudebníka tamní kapely o kytaru a začal nádherně zpívat moravské

lidové písničky a zároveň se doprovázel na hudební nástroj. Z celého 

podniku se přišli všichni zaměstnanci i hosté podívat, co se stalo. Zcela

všechny omráčil. Renátka pak celý večer se od Jury ani nehnula 

 

 

a druhý den mi vyprávěla, jak jí ten hoch vzrušuje. Vždy když se jí dotkl,

nebo ona jeho, tak jí projel nevýslovný pocit štěstí. Pak už všechny další

večery chodili jen a jen spolu a viděli spoustu památek, kam ani nebyl

plán kohokoli vozit. Jenže všechno hezké vždy rychle končí. Nutno přiznat,

 že si od té doby telefonovali a vídali se i nadále a Renátka za ním jezdila

 do Brna, asi dva roky. Pak najednou Jura odešel do nemocnice a týden

 na to na mráček. To příjemné a krásné skončilo, ale

ten zážitek byl tak silný, že na něj nikdy nezapomněla.