VÝROČÍ ÚMRTÍ

Před 45 lety - dne 7. července 1977 zemřel v Prostějově malíř Vilém TOPINKA.

Jeho cesta k umění nebyla lehká. Otec (obuvník) pocházel z Brna, matka z Boskovic.

Když mu bylo třináct, osiřel. Odešel z měšťanky a šel do učení na malíře pokojů,

dekorací a písma. Toto místo si našel sám. Chtěl být malířem, marně se snažil dostat

na malířskou akademii, na kterou stejně neměl ani finanční prostředky. Pilně kreslil

a maloval. Jeho zálibu k malířství upevňovalo jeho přátelství s malířem

Rolfem Weigelem. Po ukončení tříletého učebního poměru byl bez zaměstnání.

Na jeho popud vymýšlel a stylizoval různé vlysy. U malíře A. Říhy se zacvičil do

kreslení divadelních dekorací. A přitom pořád maloval, hlavně krajiny, za kterými

jezdil na Kyjovsko a Valašsko, kde se věnoval valašské krajině kolem Bečvy,

Hrozenkova, Velkých Karlovic a jinde. Všude tam studoval kroje. Za folklorem cestoval

i na Slovensko. Navštívil Trenčansko, Povážsko, Bystricko a jiná místa. Jeho tvorba

byla bohatá. Zlom ve výběru a volbě motivů u něj nastal v roce 1940, když se při jedné

z jeho studijní návštěvy Moravského Slovácka zastavil u syna malíře Joži Úprky – Jana,

který tehdy řekl. “Kdo chce malovat slovácký kraj, ten musí na Slovácku žít,

aby poznal nejen kraj a kroj slováckého lidu, nýbrž i jeho mravy a zvyky”. Od tohoto

okamžiku se věnoval pouze foklóru hanáckému. Také jeho výtvarný zájem se obrátil

na hanáckou krajinu a krajinu Drahanské vrchoviny. Počátky uměleckého vývoje malíře

byly trpké. Jako každý umělec, který začal od piky, měl život těžký a někdy i krutý.

Ale jeho láska ke “kumštu” všechny tyto svízele překonala. Nikdy neměl dost peněz na to,

aby se mohl věnovat výtvarnému studiu v Praze. Teprve po úspěšné výstavě v Prostějově

v roce 1942 mohl část svého výnosu věnovat na své odborné školení. Stal se žákem

známého malíře prof. kreslení Františka Myslivce v Brně, kde si vedl velmi zdatně.

Prostějovský rodák spatřil světlo světa 22. 5. 1909.

Osvědčení o výborném studiu v oboru krajinných maleb obdržel tak skvělé,

že se právem mohl řadit mezi akademické malíře, jak doslovně uvádí prohlášení

jeho učitele. Byl to malíř “Božího nadání”, jak o něm kritikové tehdy prohlašovali.

Hanačka (1933)

Darováno jako svatební dar.

OTAVÍNKA