LUDVÍKOVA PÍSMENA - M
Mám zrovna otevřené okno
svou vitráží jsi vyplnila
rám
Mít obraz tvůj teď právě před sebou
a zůstat stejně
sám
Mění se světlo
to stíny
rozmazává
Mohu si zvolit a někdy
se tak
stává
Mezi řádky protéká
mi světlo
času
Mě napadá že zajatcem tvým
jsem a naslouchám
jen tvému hlasu
LUDVÍK MAZUR
(z rukopisného souboru Abeceda. 2010)
Pěkná báseň s kapkou stesku. Děkuji.
OdpovědětVymazatSvatka
Libuše
OdpovědětVymazatBáseň je pěkná stejně jako její vitráž. Budí posvátné okouzlení.