ROZDVOJENÍ

 

 

 

 

 

Miluji

(nenávidím)

 

Žiju

(umírám)

 

Učím se

(blbnu)

 

Jsem lehký jako pírko

(i těžký jako balvan)

 

Přemýšlím

o rozdvojení

svojí duše...

 

Nechci uletět vícero myšlenek,

než Ty mi můžeš dát

(ovšem také vzít)

 

z mozkové kapacity...

 

To raději méně moudrosti

za jednu (po)řádnou Lekci.

 

 

Naučíš mě létat

(na jednom místě)  

 

nebo stát

(v protisměru nás dvou)

 

abych Tě mohl

políbit?

 

(pokud si to budeš přát, samozřejmě)

 

nezavřeš-li mě také do

(uzávorky).

 

Což je rys

této básně

(& šelma)

před kterou

 

v dvojitém úprku utíkám vstříc dalším Výzvám...

 

TOMÁŠ  PŘIDAL