PODÉL ŘEKY OTAVY
Podzimní procházka u řeky
Čas - který jsme přijali za svůj, míjí nás svými sekundami
a roky, aniž si uvědomujeme, co odnáší, co nese
v živelném poselství, v dávných snech s instinkty a city,
otiskujícími se do plynoucí vody.
Dálky blízké, břeh řeky křehce zeje, láska je naděje,
voda v náručí nebe odráží neskonale tesknou něhu.
Nikoli touhou hýřící měsíc máj, ale listopad plížící se
mlhou snů obalující holé vĕtve stromů, bledé slunce
se tetelí zimou k obzoru.
Ale přibylo tu i něco navíc, třeba člověk a pes
s narušeným genem pro myostatin, na procházce podél
řeky Otavy, v krajině se závojem přicházejícího deště.
Pes s vyšlechtěným rodokmenem cítí se mezi štěkajícími
oříšky psi sám a sám, ale člověku je s tím oddaným psem
dobře i když jsou oba skrz naskrz promočení.
Oba neví jak dlouho spolu mohou ještě být, neb duše
není sval a co neobvyklého a omračujícího v tomto světě
si vůbec přát?
- Každý den znovu se narodit, plynoucí,
nenaplněný sen, věčný osud odejít.
Jen šumné staleté stromy na říčním břehu
vypovídají , kolikrát vše prošlo a přešlo.
(Bohumil Ždichynec: BLUES PRO LIDSKÁ SRDCE
- připravovaná sbírka)
Kniha bude určitě zajímavá, ale ta tvoje je také moc jemná, hezká.
OdpovědětVymazatSouhlasím s Růženkou.Nad knížkou jsem uronila i slzičku.Vzbuzovala moje nádherné vzpomínky :) :) :)
OdpovědětVymazatBásně B. Ždichynce jsou zvláštní, podobají se množstvím slov spíše próze. Právě mám z knihovny vypůjčenou sbírku Žízeň v srdci spící, knížku o které Otavínka psala. Četba bude vyžadovat hodně klidu a soustředění...
OdpovědětVymazatZato knížka Písecké oblázky od Haničky je něžná, přátelská, srozumitelná a blízká nám, děvčatům.
Nedá mi to a ještě i tuto knížku od B. Ždichynce zařadím do seznamu k přečtení.
OdpovědětVymazatJe pravda, že tvoje právě vyšlá knížečka také mluví o životě a tvých kořenech. Z ní jsem tě poznala zase jinak :-)
Krásné, je vidět, jak tě to i prostřednictvím jiných spisovatelů stále táhne k tvé rodné hroudě!
OdpovědětVymazatZvláštní pojetí básně.
OdpovědětVymazat