SVÁTEČNÍ ODPOLEDNE
Na třetí adventní neděli se vypravil autobus plný seniorů
z Jeseníku, Šumperku a okolí do Olomouce. Byli pozváni
krajským hejtmanem a oběd měli domluveni v hotelu
Arigone. A tak se stalo, že přijela i Alenka z Jeseníku.
Čekala jsem ji po poledni v objektu, podívala se, co měli
k obědu, prý výbornou svíčkovou a poté jsme si vyšláply
hledat kočičí kavárnu. Na Horním náměstí byl velký
humbuk, proudily davy lidí a odevšad vyhrávala nějaká
kapela. Když jsme šly kolem některých obchodů, byly tam
legrační nápisy. Někteří obchodníci nestačili obměnit
své firmy a tak vznikají doslova humorné obrázky.
stříbrná neděle na Horním náměstí
Alenka jde po náměstí
Naše kroky mířily do Vídeňské a já jen věděla,
že je to poblíž obchodu se starožitnostmi. Trochu jsme si
zašly, protože kavárna pod jménem KOCOURKOV sídlí
na ulici Vídeňská č. 2, ale vchod má z Havlíčkovy ulice.
Přišly jsme akorát. Krátce po nás se tam nahrnula parta
vysokoškoláků. Ve sklepních prostorách je asi 20 míst
na sezení u malých stolků a pět kočiček. Vesměs jde o koťátka
z května 2015. Nejstarší je Amálka, černobílá kočička,
která má dva roky a její kamarád Flíček, roční černý
kocourek s bílým flíčkem na krku. Velkým mazílkem
je zrzounek kocourek Jonášek. Mourovatá kočička se jmenuje
Lili a šedivá kočka Popelka. Do kavárny nesmí děti do
12 let, protože dříve tahaly kočky za ocas a i jinak je
trápily. Nemělo by se tam fotit s bleskem, ale než jsem
se to dozvěděla, tak několik foteček na dokreslení pohody
mám. Jinak dorty i nápoje mají stejné, jak konkurenční
Kočičí kavárna na Vídeňské 20. Odpoledne uteklo jako voda
a zatímco Alenka šla na sraz u Mariánského sloupu na
Dolním náměstí, já si přivolala taxíka a odjela jsem domů.
Celé odpoledne mne sžíraly obavy, zda doma nebude hořet,
když jsem rozžhavenou puklici z plotýnky vařiče přesunula
na dřevěnou poličku. Jenže toto možné nebezpečí jsem si
uvědomila až ve městě. Ale vše bylo v pořádku a aniž jsem
to tušila, prožila jsem nádherné sváteční odpoledne.
Milovnice koček
Fotografie budu dodávat postupně, protože se zřejmě kočičkám do blogu nechce.
OdpovědětVymazatFajn jste si to užily, však tak je třeba si zpříjemnit den. Tu kavárnu "znám", tedy podle nápisu Kocourkov jsem ji poznala, totiž je to vidět z tramvaje, když jezdím tím směrem na Floru. Ale to jsem ještě netušila, že tam jsou opravdu živé kočky. Už tedy budu vědět.
OdpovědětVymazatKrásné odpoledne, žádný předvánoční shon, jaký vidíme všude kolem a to je dobře. Myslím to klidné přátelstvím okořeněné odpoledne ...
OdpovědětVymazatKrásně sis to užila, vždy, když vidím ta náměstí u vás v Olomouci, tak vzpomínám, jak tam bylo dobře. A tobě je určitě pořád, že? Tak to má být.
OdpovědětVymazatUžila sis moc příjemné odpoledne, Hani.
OdpovědětVymazatOlomouc je krásné město, máme v plánu se tam příští rok podívat. Moje snacha v Olomouci studuje (dálkově), takže pro ni občas jedeme.
P.S. Knížka mi došla dneska, až přijdu od mladých z hlídání, pošlu ti peníze na účet.
Mnohokrát děkuji, je to moc pěkná knížečka, trochu jsem do ní nahlédla. :)
Haničko, krásně sis to užila. Kočičí kavárnu bych u nás taky uvítala. :-)
OdpovědětVymazatŽivý "inventář" je vždycky zajímavý. U nás v Blansku měli v zahrádkářství kocoura u pokladny. Pořádný macek, byl opravdu jako sádrový. Jen občas hodil okem, když na něj panička promluvila nebo ho pohladila. kupovali jsme "u kocoura" a každý věděl, který obchod to je. Taky bych se tam cítila dobře ;-)
OdpovědětVymazatKrásné a kočičáci k pohlazení je úžasný nápad.
OdpovědětVymazat