ZLATÁ SVATBA . . .
ZLATÁ SVATBA
manželů Ševčíkových se nemůže konat, protože Jan odešel
na podzim roku 2013 do nebíčka. A tak si dovoluji alespoň
zavzpomínat, jaké to bylo před padesáti lety. Vánoce 1965
byly plné sněhu a tak jsem se těšila, že pojedu na radnici
na saních tažených čtyřmi bělouši. Několikrát jsem byla
v hřebčinci vyzkoušet si nástup a výstup z tohoto dopravního
prostředku. Jenže 28.12. se oteplilo a sněhová pokrývka
se zcela rozplynula. Můj tatínek musel narychlo sehnat
aspoň dvě auta, která by ženicha i nevěstu na radnici
dovezla. Moje maminka byla tak smutná, že se vdávám tak
daleko, že na obřad vůbec nešla a poplakávala doma. Na
píseckou radnici mne dovedl tatínek za tónů Mendelssohnova
svatebního pochodu. Svatba začala v 11 hodin L.P. 1965.
Jeníkův svědek byl Jiří Šimek a mým svědkem byl Jan Králík,
který se tím pádem mohl uvolnit z vojny. Z Olomouce přijeli
kromě manželovy maminky i další bratranec Vláďa. Z Brna
pak přijela Jaruška a z Písecka zde byla zastoupena rodina
Hlavínů z Myslína, spolužačka a kamarádka Libuška, Franta
Pospíšilů a samozřejmě bratr s manželkou. Po obřadu jsme
se všichni přesunuli na Harantovku, kde se v domácím
prostředí konal slavnostní oběd.
Po něm se společnost
rozdělila na mladé a starší. Mladí poslouchali právě nový
hit skupiny Olympik " Dej mi víc své lásky"
a starším
vyhrávala dechovka. Venku bylo teplo jako na jaře a tak
jsme se vypravili na rozlúčku s Pískem. Nejdříve jsme zašli
do parku, kde byl dětský kolotoč na kterém jsme se točili
jako malé děti. Pak jsme šli do děkanského kostela, kde
jsme vylezli na věž, odkud jsme házeli dolů zapálené
prskavky.
Předposlední prosincový den roku 1965
jsem se rozloučila nejen s městem, ale
i zajímavými lidmi.
Dne 30.12.1965 slavil 40. narozeniny
hudební knihovník Milan Vokroj.
Byli jste krásný mladý pár, moc vám to slušelo. To krásné jste si uchovali po celých dlouhých 48 let. Je pěkné, oslavit zlatou svatbu alespoň vzpomínkou. Stejně jsem to udělala já letos v červnu. Chápu a rozumím.
OdpovědětVymazatNostalgické vzpomínání a moc pěkná vzpomínka na začátek společného života. Ale manžel a Písek ti v srdci zůstal, máš kam zajít zavzpomínat...
OdpovědětVymazatHani, moc vám to spolu na svatební fotografii slušelo. :-) Ale i později.
OdpovědětVymazatŠkoda, že se manžel tohoto dne nedožil, to by bylo slávy!
Alespoň máš na co vzpomínat - milovaného muže a rodný Písek. :-)
Už před padesáti lety počasí zlobilo, nebyl sníh a pořádná zima.
Jé Hani, to je báječná fotka, moc vám to s manželem slušelo.
OdpovědětVymazatI když to nevyšlo s koňmi, měla jsi svatbu krásnou a je na co vzpomínat!
Vaše svatební fotka je hodně podobná fotu mých rodičů, mamka se také vdávala v kostýmku a v ruce drží velkou kytici, jsou to myslím, kaly. Ale napadla mě jiná věc - proč nešlo ty bělouše zapřáhnout do nějakého kočáru? ...Jinak dožít se zlaté svatby je docela vzácné. Ale trochu nechápu postoj tvé maminky, tedy pokud tam nebyly zdravotní důvody.
OdpovědětVymazatPěkné vzpomínky. Vyvolalo to ve mně vzpomínky na dobu, kdy žili mí rodiče, musela to být těžká doba. Naši neměli na svatbu žádné auto, ani půjčené, a mamince to bylo líto, že ani v den svatby se nejelo.
OdpovědětVymazat[5]:Milá Hanko!
OdpovědětVymazatS tím nikdo nepočítal, že bude obleva. A bylo mezi svátky, samé zmatky, hodně lidí mělo volno a tak mne nakonec vezl ředitel hřebčince autem. Kočár by byl asi lepší,
jenže vozatajové si okamžikem oblevy vzali dovolenou a nebyl nikdo, kdo by mne tu i tam odvezl.Pan šéf měl bleděmodrou Volhu a tak se jelo tím. A moje maminka byla smutná z toho, že milovaná dcerunka jde až tak daleko.
Ta fotka je moc pěkná :-) Černobílé fotografie mají své kouzlo a lidé na nic se mi zdají hezčí než na těch barevných :-)
OdpovědětVymazatHaničko, ty tak pěkně vzpomínáš a na té fotce vám to opravdu moc sluší!
OdpovědětVymazatHaničko, krásné vzpomínání.
OdpovědětVymazatMoc krásné vzpomínky a také koukám, jak vám to slušelo! Nádherný pár!
OdpovědětVymazatMilá Haničko, kdyby mi někdo řekl, abych hádala kdo z mých známých je na té svatební fotografii, tak bych to opravdu neuhádla. Jo, jo, čas letí a už máš dospělá krásné 2 vnoučata.
OdpovědětVymazatJí zase na té fotografii poznávám ten poloúsměvný, zkoumavý pohled, šibalský. Moc vám to sluší.
OdpovědětVymazatS tím oblečením: Já jsem měla v r.1961 krajkové bílé šaty pod kolena se spodničkou do áčka rozšiřující, kytici z bílých mečíků (bylo to v září) odvot jsme měli autem ze strýčka podniku najatým ,svatba byla docela skromná, bylo nás xcelkem 25.Na kolotoči ani jinde kromě restaurace jsme nebyli,ale to nebylo tak důležité.