ZTRACENÉ VZPOMÍNKY
Bylo nebylo, dávno tomu. Než mi umřela maminka
odvezla jsem si některé rodinné písemnosti na
Moravu. Šlo především o tatínkovy zápisníky
a maminčiny deníky. V prastaré krabici byly také
kresby jednoho malíře, který jezdil za naším
dědečkem na statek do Pošumaví, malovat koně.
Deníky maminky, babičky i zpěvníky dědečka
z Mirovicka, jsem měla uloženy ve skříni v suchém
sklepě. Vše bylo obaleno v igelitu a uloženo
v horní poličce, aby se k tomu nedostaly myši.
Malý být neskýtal žádné prostory k uložení
a tak jsem si plánovala, že až budu v důchodu,
zpracuji všechny památky a vzpomínky tak, abych
je mohla předat svým potomkům. Taky tam byly
všechny moje deníky a fotografie z let 1960-1995.
Deníky jsem si psala přes třicet let. Jen dva sešity
jsem měla v bytě a to z let 1963- 1973. Vše ostatní
vzalo za své. Nikdy bych tomu nevěřila, že je to
možné. Při povodni v roce 1997 zatopila voda se
splašky kvůli ucpaným kanálům i náš dům vzdálený
od řeky Moravy 1500 metrů. Agresivní voda, která
natekla do sklepa a zatopila i výtah, doslova rozložila
veškerý papír a dostala se i do igelitových schránek.
Po čtrnácti dnech útrap jsme už ze sklepa odnášeli
jen podivný hnůj do kontejnerů a s pláčem litovali,
že všechny vzpomínky jsou nenávratně pryč.
To je ale velká škoda, byly by to vzpomínky ještě vzácnější za pár let a vypovídaly by o životě dávném. Určitě jste to oplakali. Škoda je to hlavně pro následující generace.
OdpovědětVymazatAž mě zamrazilo hrůzou. Teď by jsi měla čas nahlídnout do časů a událostí minulých a už není do čeho. Je to velká ztráta ztratit povědomí o tom, co bys mohla dohledat a dát události rodiny dohromady. Škoda přeškoda. Ale třeba postupem času se ti budou vybavovat vzpomínky v paměti a na papírové "vzpomínání" bys třeba ani neměla čas. Taky se bojím ztráty "denních záznamů", i když mám nejdůležitější věci v NB. Ale i harddisk může krachnout - už se mi to jednou u takových záznamů stalo. Pak je papír jediné jisté...
OdpovědětVymazatMusí být hrozné, tohle zažít. Slyšela jsem v televizi několik výpovědí lidí, kteří byli postiženi záplavami. Většina z nich se shodovala v tom, že utrpěli velké škody, oni nelitovali nábytku nebo koberců, většině šlo o takové památky na rodiče a své předky, hlavně o fotografie.
OdpovědětVymazatŠkoda tolika zápisníků, tolika vzpomínek Otavinko. A ty co tu máš na obrázku se číst nedají? Vypadají zachovale...
OdpovědětVymazatTak to je škoda. Jistě by to bylo zajímavé čtení.
OdpovědětVymazat[4]:Milá Jani, ilustrující obrázek mám půjčený z netu.
OdpovědětVymazatVzpomínky svých předků člověk ocení až v pozdějším věku. Určitě je velká škoda zápisníků, které byly zničeny povodní. Ani já nemám mnoho památek na rodiče a tak píšu do počítače alespoň svoje vzpomínky na dětství a sestavila jsem rodokmen. Snad to bude jednou někoho z dětí a vnuků zajímat.
OdpovědětVymazatPřed několika roky jsem jednu ze starých rodinných vzpomínek chtěl mít doloženou kopií úředního dokladu. Poslal jsem tedy žádost do archivu - a dostal jsem odpověď, že mi nemohou vyhovět, protože jde o materiál z depozitáře zasaženého povodní. S dokladem jsem se tedy rozloučil. Štěstí se na mně ale usmálo. K mému překvapení jsem po dlouhé době dostal vyrozumění, že materiál byl zachráněný a že si požadovanou kopii mohu vyzvednout.
OdpovědětVymazat