VÝROČÍ NAROZENÍ

Před 95 lety - dne 29.12.1925  se v Praze narodila
ALENA  LADOVÁ 


 malířka a ilustrátorka, dcera n.u. Josefa Lady (1887-1957).
 
Studovala na Státní grafické škole v Praze u prof. Karla Tondla. V letech
1944-1945 pracovala v ateliérech kresleného filmu ve Zlíně a potom studovala
na VŠUP v Praze u prof. Emila Filly. V roce 1948 vytvořila figurální výzdobu
pavilónu na Všeslovanské výstavě v Praze, navrhovala scény a kostýmy pro
pražská divadla a v roce 1969 pro Státní divadlo v Brně pro Nedbalovu operu
Z pohádky do pohádky. Dlouhodobě spolupracovala se zlínskými ateliéry na
animovaných filmech, spolupracovala jako ilustrátorka se sedmnácti novinami
a časopisy, a ilustrovala na 90 knižních titulů. Napsala a ilustrovala knihu
Můj táta Josef Lada (1963).
 
                                             Památník Josefa Lady a Aleny Ladové, Hrusice

S paní Alenou Ladovou a jejím manželem Janem Vránou (1919-1994) jsem se setkala
osobně poprvé v létě 1987 v Památníku J.Lady v Hrusicích. Jezdila jsem tam
studovat materiály k připravované bibliografii, kterou vydala v roce výročí
UNESCO olomoucká okresní knihovna, kde jsem tehdy pracovala.
 
 
Pracovnice Památníku Josefa Lady Zdenka Burianová mne nejen umožnila
nahlédnout do komnat veřejnosti nepřístupných a zároveň mi prozradila, kdy
mám přijet, abych se mohla s Ladovými setkat. Pobývala jsem v červenci t.r.
na dovolené v Táboře. Na trati Tábor - Benešov - Praha bylo možné lehce
dojet vlakem do Senohrab a odtud pěšky přes pole a louky asi 2,5 km tzv.
cestou kocoura Mikeše a dalších pohádkových postav, dostat se do hrusického
památníku. Během dovolené jsem absolvovala výlet za Josefem Ladou třikrát.
Setkání s Ladovými byl ohromný zážitek, který ovlivnil můj dosavadní život.
Zpracovanou bibliografii jsem nechala korigovat panem Vránou a bibliografii
jsem kromě fotky umělce doplnila i razítkem PJL. Od té doby byly všechny
moje cesty do Prahy spojeny vždy s návštěvou vily na Barrandově.
 

 
 V říjnu 1987
 (13.-15.10.) jsem pozvala paní Alenku s manželem do Olomouce. Pro
mne to byl svátek největší, protože jsem měla narozeniny. Odpoledne se
konala beseda s malými čtenáři v Divadle hudby. Sál byl zaplněn do posledního
místečka a vyprávění o Josefu Ladovi z úst jeho dcery bylo velice zajímavé.
Vzácné hosty jsem provedla po největších památkách Olomouce, zašli jsme
i na hřbitov, kde měl pan Vrána pohřbenou rodinu a večer se konalo přijetí
u ředitele knihovny. Další den bylo setkání s knihovnicemi okresu a společný
oběd. Po celý pobyt jsem se návštěvě věnovala. Paní Alenka Ladová
měla ohromný dar, kromě výtvarného talentu. Dokázala poutavě vyprávět
nejen o svém tatínkovi, ale i o lidových zvycích Vánoc v Hrusicích.
Škoda, že její životní cesta, tak záhy skončila. Zemřela v šedesátišesti letech
dne 25. 6. 1992.
Nikdy na ni nemohu zapomenout.
Na památku jsem od ní dostala k Velikonocům obrázek kuřete i s věnováním.
 

K 100. výročí narození Josefa Lady se v roce 1987 konala výstava
ve Valdštejnském paláci v Praze, která byla zahájena 17.12. t.r.
Byla jsem pozvána  do Prahy a výstava pod hlavičkou UNESCO
byla jedinečná. Odvážela jsem si plno upomínek na ten den.
Taky Český kalendář Josefa Lady 1987.
 
S Ladovými jsem byla po celou dobu v kontaktu i po této výstavě.
Taky jsme si volávali jednou týdně.

 


 Článek aktualizován a doplněn fotografiemi.

Komentáře

  1. Milá Haničko, s tím, že jsi se osobně setkala s dcerou Jos. Lady a máš dokonce i její vlastnoruční podpis na pohlednici jsi se nepochlubila. Ten si chraň, jako oko v hlavě a pokud možno před světlem, aby Ti úplně nevybledl.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Libuško, já jsem se s Ladovými přátelila. A to není pohlednice tištěná, ale perokresba, kterou jsem si zarámovala.Byli to úžasní lidé, ohromně skromní a u nich působilo nějaké fluidum pohody. Ráda jsem k nim chodila. Obrazy Josefa Lady a Aleny Ladové na mně měly blahodárné účinky.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné vzpomínky, kolik lidí může napsat, že se znalo s Ladovými. Hanka ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Právě to jsem si říkala:kolik lidí se setká s opravdovými umělci, je to vzácnost.
    Dnes by z toho udělal leckdo událost roku. Máš překrásné vzpomínky na vzácná setkání.♥

    OdpovědětVymazat
  5. Haničko, tak to je milé vzpomínání.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .