MECENÁŠ ČESKÉ KULTURY
Před 75 lety – dne 18. prosince 1945 se v Olomouci narodil plk.v.v.
Ing. Ladislav VITOUL, někdejší voják z povolání a pozorovatel OSN
v Iráku, majitel a ředitel Vápenky VITOUL s.r. o. i významný mecenáš.
Rané dětství prožil v obci Mladeč, kde jeho otec provozoval rodinnou vápenku
a lom v Měrotíně.V dubnu 1948 byl rodinný podnik, založený jeho dědečkem
Josefem Vitoulem v roce 1913, znárodněn a v roce 1952 se rodina musela během
48 hodin vystěhovat do Olomouce. Protože nebyl přijat po maturitě na vysokou
školu z politických důvodů, absolvoval nástavbu na střední průmyslové škole
chemické a poté i Vojenskou akademii. V roce 1968 vstoupil do Československé
lidové armády a jako voják prošel všemi velitelskými stupni, aby se posléze stal
pracovníkem zahraniční správy Ministerstva národní obrany a byl vyslán jako
pozorovatel OSN do Iráku a organizace UNHCR tamtéž. Když jeho otec dosáhl
v rámci Zákona o restitucích navrácení rodinného majetku, pověřil syna řízením
společnosti. Ten byl v hodnosti plukovníka propuštěn ze služebního poměru
vojáka z povolání a převzal rodinnou vápenku. Musel si rozšířit odborné znalosti,
aby mohl odpovědně firmu vést. Absolvoval fakultu hornicko-geologickou na
Vysoké škole báňské v Ostravě. Za více jak čtvrtstoletí pod jeho vedením se
firma stala vzorovým podnikem. Svědčí o tom nejen několikanásobné ocenění
Zlatým Permonem, řada státních vyznamenání i to, že v roce 2015 byla Vápenka
Vitoul zařazena mezi 100 NEJ firem v ČR. Jubilant je i významným mecenášem
a to nejen na Litovelsku, ale podporuje i výstavbu a ochranu sakrálních památek
v olomoucké arcidiecézi.V roce 2016 se stal Osobností Litovle za úspěšné
podnikatelské aktivity i významnou sponzorskou činnost. V únoru 2019 jej ocenilo
Ministerstvo kultury ve spolupráci s Mezinárodním projektem proti totalitě Mene
Tekel cenou Mecenáš české kultury – jako poděkování za mnohaletou podporu
projektů v oblasti kulturní i sociální. Jeho postava je navždy zvěčněna v Benešově
vyřezávaném betlému v Lošticích.
Po přečtení jsem došla k úvaze asi takové: Jsou lidé, kteří se na cestě životem setkali s překážkami a i když jim hned z určitých důvodů nebylo umožněno studovat, byli natolik schopní a školu a patřičné vzdělání si nakonec stejně dodělali a co hlavně, prosadili se. Prosadili se, protože byli schopní. A pak je v naší společnosti sorta lidí, která si furt bude stěžovat, jak oni z pollitických důvodů studovat nemohli, navykli si vézt se životem v duchu ublíženého, do nekonečna opakují jak jim bylo znemožněno studovat, a z toho mnozí žijí. Jak s tím kontrastuje život těch, co i přes překážky (a kdo je neměl) něco dokázali. Každá doba má svůj rub a líc a ani dnes to není lehké. Hanka ☺
OdpovědětVymazat