ULIČNÍK

 

Z nebe padá těžký sníh,

obaluje chodníky v bílé strouhance,

domovy zní dětský smích,

rytmus dobré noty vybízí do tance!

Kdo je ten uličník,

co kysele se šklebí?

Pár kapek citrónu vám zajistí,

že tazatele náhle odpověď štiplavě oslepí.

Uličník, který uniká svému trestu,

až nářezák na maso nažene mu strach,

a proto sám ve smířlivém gestu,

odevzdaně křičí na poplach.

Sluníčko ozáří onu uličnickou tvář,

zima je fuč, jako když mávneš proutkem,

kdo myslí si, že uličník je samotář,

vyhne se jeho mrazivým očím obloukem.

TOMÁŠ  PŘIDAL