ULIČNÍK
Z nebe padá těžký sníh,
obaluje chodníky v bílé strouhance,
domovy zní dětský smích,
rytmus dobré noty vybízí do tance!
Kdo je ten uličník,
co kysele se šklebí?
Pár kapek citrónu vám zajistí,
že tazatele náhle odpověď štiplavě oslepí.
Uličník, který uniká svému trestu,
až nářezák na maso nažene mu strach,
a proto sám ve smířlivém gestu,
odevzdaně křičí na poplach.
Sluníčko ozáří onu uličnickou tvář,
zima je fuč, jako když mávneš proutkem,
kdo myslí si, že uličník je samotář,
vyhne se jeho mrazivým očím obloukem.
TOMÁŠ PŘIDAL




To je báseň! Ta má švih. Navštívil nás uličník. Hravá forma a důvtip. Poezie jak má být.
OdpovědětVymazatA vůbec to nebylo málo, začíná hezké nedělní ráno. Libuše
Veselé svěží verše probouzejí chuť užít si zimních dětských radostí na sněhu. Pro některé z nás už snad jen s pravnoučaty. Zima má svá kouzla, ať už se nám to líbí nebo ne. Díky za nedělní báseň. Svatka
OdpovědětVymazat