LITOVELSKÝ RODÁK PSAL O SOVINCI

Před 105 lety – dne 4. ledna 1921 se v Litovli narodil Josef BEZDĚČKA, kněz,

literát a publicista. Absolvoval gymnázium v Litovli, poté studoval na Husově

bohoslovecké fakultě v Praze r. 1942 totálně nasazen v Norsku, u polárního kruhu,

kde stavěl zajatecké tábory. Vrátil se po dvou letech s omrzlinami prstů na nohou.

Po návratu byl tajně vysvěcen za faráře a nastoupil své první místo v Berouně

v Čechách, pak následoval Zlín. Po válce byl přeložen do Šumperka, kde bylo třeba

obnovit církevní život. V roce 1946 se zde oženil. V roce 1949 byl povolán do Olomouce

a tam svoji činnost faráře Církve československé ukončil. V roce 1951 byl odveden

do prezenční služby v armádě a byl zařazen k jednotce PTP neboli k tzv. černým

baronům. V roce 1952 se vrátil a byl mu odebrán státní souhlas k výkonu funkce faráře.

Musel nastoupit jako dělník do Moravských železáren v Olomouci. Záhy se stal

ředitelem Závodního klubu MŽ. Přičinil se i o vznik výtvarné skupiny Ohnisko. Na počátku

roku 1968 byl zvolen předsedou podnikového výboru ROH. V tu dobu také zdárně

dokončil novinářský postgraduál v Praze. V době normalizace bylo vedení odborů

rozpuštěno a byl tak převeden na střežené oddělení VTEI. Krátce poté dostal v srpnu

1972 těžký infarkt myokardu a po roce nemocenské mu byl přiznán částečný invalidní

důchod s možností pracovat na zkrácený úvazek. V této době se vrátil k vlastivědné

práci. V roce 1981 když odešel do důchodu, odstěhoval se s manželkou do Uničova.

Po roce 1989 se vrátil ke svému poslání. Dlouhá léta pobýval ve státních

archivech v Olomouci, Litovli, Bruntále. Byl badatelem, který dokázal maximálně

vytěžit prostudované materiály pro historickou práci. Hodiny, které strávil v knihovnách,

hlavně v olomoucké vědecké knihovně, by vydaly samy o sobě několik let. Zabýval

se i překlady. V devadesátých letech hojně publikoval. Psal pro církevní periodika

Český zápas a Teologickou revui. Více jak 23 let psal do Severní Moravy, Vlastivědných

listů, ročenky Okresního archívu v Olomouci. Zemřel 18. 4. 1996 v Litovli.

V pozůstalosti je mnoho strojopisů uložených v SVKOL. Posmrtně vyšel jeho historický

román v nakladatelství Memoria Jen pro havraní smích (1997). Kniha pojednává o

osudech hradu Sovince a jeho majitelích.

ČEST JEHO PAMÁTCE!

OTAVÍNKA