POMALÝ POHLED
Roztrhaná
kapka rosy,
spadla z očí anděla,
pomalý opis křídel,
vykouzlil labutí tanec,
který nabral rychlost,
jak padal večer nad
mostem z rozježděné
trasy zkamenělých hvězd.
Smuteční jezero,
otřásá bílými kapesníky
zpěněných sumčích těl,
nádechy za jeden život
uvítají přivřené oči
vážených hrdinů,
kteří sázejí na
divoké karty
lvích apokalyps.
Přiblížený pohled
na mravenčí práci
mnoha generací, nás staví
do situace, že nejsme
žádní lenochodi,
ale tvorové, kteří něco dokážou,
leč pomalá práce je někdy přítěží,
ovšem to, co se dělá pomalu,
je o to pečlivější a přesnější.
Takže názor na pomalost
se liší v subjektivitě
konání jedince.
A někdy toho má člověk (opravdu) pomalu dost...
.jpg)
TOMÁŠ PŘIDAL
Obdivuji autorovu fantazii a vytrvalost - přidat na stránky blogu Otavinky každou neděli novou báseň. Někdy je možno tvořit verše rychle - padají z duše rovnou do pera ( nebo do počítače), jindy se báseň rodí pomalu - třeba několik týdnů i let.
OdpovědětVymazatSvatka
Již druhý týden se objevují básně apokalypsy. Něco jiného je o ní psát z doslechu, zprostředkovaně, či ji naostro prožívat.
OdpovědětVymazatU nás ze soboty na neděli se strhl velmi silný déšť s obrovským vichrem. Působilo to děsivě, ale pouze krátce. Asi 10 až 15 minut. Poté houkačky hasičského svolávání, hlášení rozhlasu, chůze po domě, okolo domu a zahrady. Téměř jsme nespali.
Následky? Jen na naší straně vesnice dvěma sousedům odletěly střechy, hasiči je provizorně zabezpečovali. Ráno jsme přišli na to, že nám uletěl poklop střechy, asi metr krát metr. Naštěstí jsme ho našli hned u sousedů.
Ty odletěné střechy letěly dvacet až 30 metrů!!! Kdyby mi to někdo vyprávěl, tak bych nevěřila...
Lámaly se stromy, bořily ploty a zídky, na hřbitově padaly pomníky. Oběti na životech naštěstí nebyly. Takže, to je moje čerstvá apokalypsa, můj silný, děsivý prožitek Libuše