Poslední den letošního roku je Silvestr 2021. V adventním období, které letos bylo 27 dnů, jsem zvolila poezii tří básníků. Původně jsem chtěla publikovat jen verše Svatavy Mášové z Kroměříže, která oslaví v roce 2022 životní jubileum, ale protože jsem nechtěla přerušit nedělní poezii Tomáše Přidala a jeho okénko, vybrala jsem ještě pro čtyři adventní neděle básně Jany Topinkové. Poslední dvě jména se objevila na mém blogu letos poprvé, ale doufám, že vzájemná přízeň a láska k poezii bude pokračovat i v čase budoucím. Děkuji básnířce Svatce Mášové za možnost publikovat její básně v ADVENTNÍM KALENDÁŘI 2021, které jsem vybrala z jejích sbírek. Z 27 dnů má v AK 23 básní. Její básně jsou označeny písmeny SM. Vždy byly jako pohlazení po dušičce. Takové uklidňující a léčivé na bolest.
Život je jízda vlakem s nádražími a zastávkami, túrami i nehodami. Nastoupíme do vlaku, kde potkáme rodiče a myslíme si, že snad budou s námi cestovat navždy. Jenže oni na jednom nádraží vystoupí a my musíme v cestě pokračovat – bez nich sami. Do vlaku nastupují další cestující – bratři, sestry, přátelé a pak dokonce i láska našeho života. Mnozí z vlaku vystoupí a nechají za sebou velkou mezeru. U některých si ani nevšimneme, že odešli. Je to cesta plná radosti, smutku, pozdravů při setkání i při rozloučení. Úspěch spočívá v navázání dobrého vztahu s každým cestujícím. Velkou hádankou je fakt, že sami nevíme, na které stanici budeme vystupovat my. Proto žijme, milujme, odpouštějme a vždy ze sebe vydávejme to nejlepší! Jen pak, až jednou přijde chvíle, kdy budeme muset z vlaku vystoupit, a naše místo zůstane prázdné, mohou za námi zůstat krásné vzpomínky, které budou ve vlaku života cestovat navždy! Proto přeji, aby byl každý výlet den ode dne hezčí
Komentáře
Okomentovat