VELKÉ ŽIVOTNÍ JUBILEUM

 

 

Dne 25. dubna 1932 se v Olomouci narodil doc. PhDr. František VŠETIČKA, CSc., básník, editor, literární historik, teoretik, překladatel a prozaik. Útlé dětství strávil ve Smržicích u Přerova a v Želechovicích na Hané. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci studoval Filozofickou fakultu UP, obor čeština a dějepis v letech 1952-1957. Pedagogickou dráhu zahájil v Uničově a 1958-1961 učil na průmyslové škole v Lipníku nad Bečvou. Od září 1961 byl odborným asistentem Pedagogického institutu ve Zlíně a o tři roky později se vrátil do rodiště a začal přednášet na Pedagogické fakultě UP, kde byl v letech 1990-1994 vedoucím katedry českého jazyka a literatury a r. 1991 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1997 odešel do penze. Debutoval 1949 ve Stráži lidu (Olomouc), od poloviny 50. let publikoval v časopisech Červený květ, Listy filologické, Česká literatura, Květen, Kultura, Host do domu, Zlatý máj, Plamen, Čs. rusistika, Tvář, Akord, Literární noviny, Impuls, Tvar, Slovenská literatúra (Bratislava), Katolický týdeník, Alternativa Nova, Kurýr (Olomouc), dále v časopisech Zeitschrift für Slawistik (Berlín), Annali-Sezione Slava (Neapol), Studia slavica (Budapešť) aj. - Užíval šifer: vše, všet. Kromě odborných prací napsal několik románů, z nichž ten první Před branami omegy (1995), pojednává o Jakubu Arbesovi. Největší věhlas získaly jeho knihy fejetonů: Vnitřní vitráže , O lidech ze světa umění a vědy  a 57 + 5 haiku v kolibřím vydání  a fejetony o literárních tvůrcích spjatých s Olomouci vyšly ve čtyřech svazcích pod stejným názvem Olomouc literární (2002;2014;2016; a 2021) Kromě toho vyšly podobně laděné knihy Morava a Slezsko literární (2010) a Rakousko literární (2011), Polsko literární (2017) a Francie literární (2019). Jubilant je autorem více jak třiceti prací o literatuře. Je nositelem Ceny Leopolda Vrly za rok 2000. V roce 2015 mu byl v Polsku udělen Zlatý literární vavřín. A o rok později Cena města Olomouce (2016). Básněmi se zabývá i jako překladatel současné polské poezie.

 

Vážený a milý oslavenče!

Popřát Vám chci zvesela,

k devadesátce

aby se Vám chtělo

radovat a zpívat

Od rána do večera.

 

Když jsem se Vás ptala

jaké přání máte,

aby za to život stál,

řekl jste,

že byste byl rád

kdyby tak rychle neutíkal.

 

Mládí se Vám zachtělo

pravil jste zcela vážně.

Ale ani jste si neuvědomil,

že posledních několik  let

a jak to vidím zdaleka, tak třicet

vůbec se nic nezměnilo.

 

Pokud ano, tak to pozná

jen osoba,

která s Vámi sdílí  čas

od rána do večera,

což je možná Vaše žena nebo Múza zlatá,

která provází Vás a pořád jen chvátá.

 

Nevím, jak Vám splnit přání, ale jedno vím,

že když Váš věk podělím dvěma,

je to jenom číslo, tak o co jde?

Pětačtyřicet je věk muže středního věku

A pokud zdraví nechybí

i Múzy se dostaví.

 

Vážený a milý pane docente!

Chtěla jsem k Vám přijít osobně,

Ale protože ani nevím, kde bydlíte

a nohám stále poroučet nemohu,

zvolila jsem přání své

prostřednictvím Blogspotu.

 

Hodně zdraví, štěstí a tak dál,

aby život za to stál. Byl jste stále vesel

a psal o sto šest, aby i  čtivá pentalogie

byla na stole  raz, dva, tři a hned.