TOMÁŠOVO NEDĚLNÍ OKÉNKO
Barevné (v)cítění
Házel po ní očkem,
růžově pozoroval její tvář;
nechytala se na pěkné oči,
ovšem (!) nahnědle si
o něm myslela své.
Byla to příliš velká rybička,
on příliš mrňavé sousto...
Černě to s nimi dopadlo,
neb dlouhé roky
našedlé samoty,
jejich životy prokousaly
do zániku (v)cítění.
Zbyl pouze
jeden pár vzpomínek,
chlad neživé hmoty
a rozlomená paleta barev.
To vše,
citově zamalované
v obrázku beze jména,
bez jediné teplé barvy.
( Z BB : Studování mělkého kroku. Praha, Dauphin 2020. S. 23.)
To je dost smutný příběh, smutná báseň. I vzpomínky mohou být teple barevné. Takové si chráním.
OdpovědětVymazatSvatka
Libuše
OdpovědětVymazatKdyž vše je smutně zmalované, to bývá nálada pod psa, milý pane.
Vždyť podzim hýří barevností, naplnil spíže do sytosti.
Asi to chce jen ven, dívat se na tu krásu, být jí okouzlen.