SE SMUTKEM V DUŠI
Dnes nad ránem, v hodině mezi psem a vlkem se mi zjevila unavená
tvář mého dlouholetého přítele, JUDr. Ladislava Lamače, s kterým
jsem se často potkávala na vernisážích výstav, v divadle, knihovně,
či na koncertech. Oba dva jsme měli stejně laděnou duši.
Když 5. července dopoledne zazvonil telefon a ozval se známý, leč smutný
hlas jeho dlouholeté přítelkyně, hned jsem věděla, že pan doktor odešel na
cestu poslední, z které není návratu. Pocházel ze Vsetína, kde se narodil
začátkem května 1928. Pak jeho životní cesta vedla přes Hranice do Brna,
Prahy, Studénky, až zakotvil v Olomouci. Vysokoškolská studia absolvoval
v Brně a Praze a jako advokát poskytoval služby v oblasti obchodního
a rodinného práva. Láska k umění, literatuře, hudbě i výtvarné zájmy
dovedly Dr. Lamače mezi členy různých kulturních uskupení. Byl členem
pobočky Klubu přátel výtvarného umění, Spolku českých bibliofilů v Praze,
Spolku přátel exlibris a Spolku přátel komorní hudby. Organizační schopnosti
prokázal jako předseda sekce grafiky KPVU při pořádání klubových besed a
výročních setkání, ale i jako člen organizačního výboru čtyř celostátních setkání
exlibristů, která se konala v Olomouci. Publikační činnosti se věnoval už za studií
v roce 1945, kdy psal o hudebním a výtvarném životě v městě svého mládí.
Kromě odborných právnických textů v denním tisku do roku 1989,
do Divadelních novin, Zpráv SČB a později též do Hanáckých
novin a Olomouckých listů. Jeho zajímavé články o výtvarnících Moravy
najdeme také na stránkách periodik: Panorama (1983), Medaile (1987),
Almanach Exlibris Olomouc (1981,1984, 1987), Zpravodaj VSMO (1982)
a Knižní značka SSPE (2007). Vydal vlastním nákladem soubory textů,
které v průběhu let byly publikovány, dále vzpomínky i rukopisné glosy
otce Jana Lamače, nazvané Lístky odvanuté I.-II. (2007) a Lístky
odvanuté III. (2013), kde jsou i oceněné básně jeho syna. Protože měl
rád hudbu Leoše Janáčka, každoročně navštěvoval Festival Janáček
a Luhačovice nebo také koncerty v Brně a Divadlo Antonína Dvořáka
v Ostravě při Národním divadle Moravskoslezském, které tolik miloval.
ČEST JEHO PAMÁTCE!


Pěkné vzpomínání, pan Lamač by se asi při četbě tohoto článku pousmíval, co všechno za života stihl a koho jeho osobnost zaujala. Čest jeho památce
OdpovědětVymazatŠkoda je každého dobrého člověk, který něco udělal pro svou vlast. Čest jeho památce!
OdpovědětVymazatObdivuhodný člověk, budiž mu země lehká.♥
OdpovědětVymazat