KONĚ
Jako malý jsem jedinkrát vedl koně
Jmenovali se Princ a Furin
Popojížděl jsem žebřiňákem
A strýc nakládal snopy
Koně se mi zdáli obrovští
Nepoznali jak se jich bojím
Čekal jsem kdy mě kopnou
Kousnou nebo zašlápnou
Koně ale šli klidně dál
A poslouchali malého chlapce
Který tahal za opratě
Možná tehdy jsem poznal
Že člověk zvládne i věci
Kterých se bojí
( Z BB Krajina kvetoucí v duši. Olomouc, Poznání 2002.S.40)
To je hezké. Takové optimistické hned po ránu. Díky. Haničko, ty máš dobrý výběr poezie.♥
OdpovědětVymazatKrásné vyznání na mládí. Dřívější generace našich babiček a rodičů zažila barvitější a klidnější dobu, včetně dramatických zážitků. Byla jiná. Tenhle zážitek mám i já, u strýce i v tamějším JZD jsem se motala kolem koní a porozuměla jim. Zde je to pěkně vyjádřené. Děkuji za pěknou připomínku hned po ránu a přeji co nejlepší den ☺
OdpovědětVymazat