200. VÝROČÍ NAROZENÍ

 

Dne 15. července 1821 se v Praze narodil 

Dr. Med. Jindřich WANKEL, lékař, 

archeolog a spisovatel.  Od roku 1840 studoval 

medicínu a o sedm let později byl promován na Dr. Med. 

a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním

 lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval.  

 Záhy se oženil a  brzy se mu narodily čtyři dcery. Wankel si 

velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, 

o kterou se zajímal už od mládí. Jedny z prvních 

vykopávek provedl ve Sloupsko- Šošůvských jeskyních, 

roku 1850, kde se mu podařilo objevit téměř celou kostru 

jeskynního lva. Podnikl také sestup do Macochy a od 

roku 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě 

objevů v Býčí skále prováděl výzkumy také například 

v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně (1880). Jeden z jeho 

nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále - jak ho sám

nazýval "Pohřeb halštatského velmože". S odchodem 

do důchodu v roce 1883 se přestěhoval s manželkou,

která mu pomáhala v jeho badatelské práci do Olomouce. 

Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně

i v Praze, ale ta neměla peníze a ani zájem a tak sbírky

odkoupila Antropologická společnost ve Vídni 

a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. 

O Moravském krasu, jeho historii a kráse a o svých 

bádáních a objevech napsal dr. Wankel knihu 

"Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit", 

neboli Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. 

Tato kniha vyšla v roce 1882 v němčině. Po přesídlení do 

Olomouce však archeolog nezačal odpočívat. Stál u zrodu 

tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního

a účastnil se nadále archeologických kongresů a sjezdů. 

Se skupinou přátel a svých čtyř dcer se zabýval 

i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty

z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost

 a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době 

neolitu. Protože chtěl získat, co nejvíce srovnávacího 

materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil i Egypt 

a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce 

v českém jazyce publikoval v ČVSMO , kde  je i jeho článková 

bibliografie v roce 1897. Četnými články přispíval do Časopisu VSMO 

a spravoval archeologickou část   olomouckého muzea až do roku 

1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové mrtvice s následným 

ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině nohy přestal 

chodit, takže až do své smrti  (5. 4. 1897) byl upoután na svůj 

byt.  V Olomouci je jeho jménem nazvaná též ulice (poblíž 

pravoslavného kostela. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen 

                              náhrobkem, jehož autorem je Julius Pelikán a v roce 1923 jej 

                                        pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.

                              Na Moravě je několik  dalších míst, které nesou jeho jméno.

                             Ulice v Brně - Pisárky, náměstí v Blansku, náměstí ve Sloupu 

                             u Macochy a ulice v Jedovnici.