KAREL VYSLOUŽIL
Český básník, prozaik, vydavatel, politický vězeň
24. 1. 1927 Čelčice
27. 10. 2015 Vsetín
Narozen v rolnické rodině jako nejstarší ze čtyř
sourozenců. Proto musel po smrti otce odejít z gymnázia
v Prostějově a věnovat se hospodářství, které mělo 14 ha.
V roce 1948 se seznámil s Jitřenkou ze Vsetína a záhy se
oženil a přestěhoval na Valašsko. Na podzim 1949 byl
zatčen, protože před volbami r. 1948 roznášel letáky
s vlastní básní, která nabádala k tomu, aby lidi nevolili
komunisty. Díky té básni byl označen za vedoucí
protistátní skupiny a 10.6.1950 byl v Olomouci
odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. V roce 1957 byl
propuštěn a až do roku 1991 pracoval v dělnických
profesích, převážně v oboru elektro. V roce 1968 absolvoval
večerní studium Střední ekonomické školy ve Valašském
Meziříčí. Celý život se věnoval literární tvorbě. Básně
Začal psát v šestnácti letech. V samizdatu vydal asi
50 sbírek poezie a 10 knih prózy. Veřejně jeho poezie
zazněla v pražské vinárně Viola v březnu 1986. Tiskem
vyšla prvně v týdeníku Naše rodina v r. 1987. Užíval též
pseudonym Bohumil ROSA. Později publikoval v periodikách
Literární noviny a Lidové noviny. Od r. 1991 vydával
Nejmenší časopis na světe " Hlas pasínku". V roce 1992
byl hostem pořadu Z očí do očí Antonína Přidala.
V letech 1994 - 1998 se věnoval komunální politice. Byl
zastupitelem a radním města Vsetína. Od r. 2001 se stal
iniciátorem poutí píšících křesťanů na Svatém Hostýně.
Vysloužilova poezie hovoří o nejbližších věcech. Jednotlivé
cykly byly vydány v bibliofilských edicích a po roce 1990
vycházely v nakladatelství Lípa ve Vizovicích, např.
Vize, Fialky, Na Valašsku, Přicházím, Úzkost, V Tatrách,
Ve chvilce obnažené, V ranní rose, Píseň studánek
a V čarách ptačích tahů.
Tak od něj si budu muset něco přečést...
OdpovědětVymazatObdivuji to, že se dožil tak požehnaného věku. Jako by těžší život lidi zocelil.
OdpovědětVymazatS Karlem Vysloužilem jsem se poznala v klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně, kde nejednou představil svou poezii a také vyprávěl o svých životních trampotách. Jeho knihy jsem předala kroměřížské knihovně, aby se k nim dostalo co nejvíce čtenářů.
OdpovědětVymazat[2]:Milá Růženko!
OdpovědětVymazatJak uvádíš, taky to tak vypadá, že většinou ti, co prošli koncentrákem či tvrdým vězením (až na výjimky) se dožívají vysokého věku.