PETR MUSÍLEK

Český básník, prozaik, textař

Narozen 17. října 1945 v Chotěboři

Člen Obce spisovatelů od roku 1989. Pořadatel festivalu

" LITERÁRNÍ VYSOČINA".

více o něm na web stránkách:

http://www.petrmusilek.cz/?osobni-udaje

ukázka z díla:

Medaile za vytrvalost

Kapitola 17, s. 31

(2007)

SVÁTEČNÍ DEN

Víte, čemu my psi říkáme sváteční den? To je prosté a jednoduché.

Takový den nemusí být ničím významný. Dokonce nemusí být

zapsaný ani v žádném kalendáři. Sváteční den je tehdy, když máme

doma všechny své lidi. Už od rána je dům plný zvuků. Malí i velcí

lidé mají většinou dobrou náladu. Ten den nikam nespěchají

a dělají, jen co se jim líbí. Ve sváteční den je dům plný vůní.

Maminka od malých lidí vaří sváteční oběd a protože my psi

patříme do rodiny i nás čeká nějaká pochoutka. Ve svátečních

dnech víří domem plno zvuků.

Jsou to známé a očekávané zvuky a všechny vyrůstají z bezpečného,

růžového ticha. Možná si teď říkáte, co nám to tady povídá.

To je pěkný nesmysl růžové ticho. Zkuste se ale zamyslet.

Nestalo se i vám, že jste někdy vnímali radostné, napjaté nebo

zlověstné ticho? Vidíte a my psi vidíme i jeho barvu. Možná je to tím,

že nejsme rozptylováni tolika věcmi jako lidé. V našem životě je

všechno přímočařejší. Proto je pro nás psy sváteční den skutečným svátkem.

Lidé často nedokáží prožít svou šťastnou chvíli. Trápí se nad minulostí,

nebo mají strach z toho co přijde. Berou na sebe starosti druhých lidí,

žárlí, závidí, nebo jsou jenom nespokojení, že je ostatní neberou

dostatečně vážně. Lidé často zapomínají, že jsou především sami

sebou. My psi takové starosti nemáme. Řekněte upřímně, viděli jste

někdy psa, který by fňukal nad včerejším deštěm, nebo se bál jestli

zítra nebude příliš velká zima? Já žádného takového psa neznám.

Sváteční den je pro nás především oslavou chvíle, kterou právě

prožíváme. Nemyslete si ale, že jsme sobečtí a lehkomyslní.

Naše osvobození od starostí a smutků není útěkem ani lhostejností,

ale přesvědčením, že radost nevytváří dluh, ale je našim darem světu.

Lidé často uvažují opačně. Stále chtějí něco přijímat a jsou udivení,

když se jim nedostává štěstí. Sváteční den by měl být tichým hledáním

radosti. K hledání radosti je ale potřeba odvaha. Odvaha překročit

hranice střežené rozumem. Rozum člověka velmi často obelhává.

Nedělá to ze zlé vůle.

Řídí se ale návyky a návody, které byly vytvořeny pro jiný čas a pro

jiné lidi. My psi myslíme srdcem. I my se můžeme mýlit. I srdce může

někdy lhát. Ve světě, který by vyloučil omyl by nebyla svoboda. Vždyť

svoboda je i o tom, že máme právo činit chybná rozhodnutí, za která

později draze platíme.

Sváteční den by měl být pro každého i pokusem o nalezení pocitu

příslušnosti k celku. Pokud žijeme jako součást velikého společenství,

pokud se sami nevylučujeme, jsme méně zranitelní a více otevření radosti.

Sváteční den nám nikdo nemůže darovat. Je jako ryba, která zábleskem

stříbra udiví oslněné oči.

♠

VÁŽENÝ OSLAVENČE !

SRDEČNĚ GRATULUJI A PŘEJI TRVALOU

PŘÍZEŇ MÚZ A HODNĚ ZDRAVÍ.