ŠIŠKOVA RANNÍ
V USEBRÁNÍ
Vstáváš a ruce se ti chvějí...
Vím, koho měly
nejraději!
Mluvíš tím nejlidštějším hlasem!
Jsi jako záře nad Parnasem...
Zvedáš se zaskočená v kvítí
v naději,
že hned odpovím ti.
Voláš a hlas ti přeskakuje!
Na nebi tichá luna pluje...
Spatřené ticho ruce nemá,
ústa však
nezůstala němá!
Přilétá první motýl ranní,
ten, co se zvedl v usebrání.
Zbyněk Šiška
Vidím světlo ve tmě a čtu báseň. Hezké ráno, Haničko :-)
OdpovědětVymazatOpět jsem se potěšila krásnými verši. Díky, Hani za ně.
OdpovědětVymazatKrásná báseň. Už mi poezie pana Šišky chyběla. Díky.
OdpovědětVymazatHaničko moc hezké veršíky.
OdpovědětVymazatNevím jestli jsem dobře tu báseň pochopil, ale slzy se mi vhrnuly do očí.
OdpovědětVymazat