OBRÁZKY ČI OBLÁZKY I

Když jsem viděla oblé kameny, valouny, kamínky

a oblázky, přemýšlela jsem, co zahrnout do článků

o dění v Písku, které jsou na pokračování.

---

Musím se přiznat, že jsem se s farou, kde jsem

pobývala tři noci, loučila těžko. Moje dušička

tam byla v pohodě. Poslední minuty jsem se

potkala s píseckým fotografem Janem Vávrou,

kterého jsem na živo viděla poprvé, ale doufám,

že ne naposled. Je mým dvorním fotografem,

protože jeho nádherné snímky mám ráda

a zdobí můj blog v titulní stránce.

Na novou adresu mého dalšího nocování

k bratránkovi, mne vezl pan farář autem,

abych se nemusela s těžkým kufrem vláčet sama.

Toliko pozornosti a péče se mi už dlouho nedostalo.

Než jsme odbočili na tu hlavní ulici, byla jsem

dovezena před fresku sv. Václava, která zdobí

Raabovu vilu na Táborské ulici. (Dne 11.6.

jsem si ji došla osobně vyfotit.)

Freska sv. Václava na Raabově vile

Je škoda, že takový skvost je uprostřed rušné

křižovatky ničen výfukovými plyny ze všech stran.

Pak jsme dojeli na Kolárku, kde jsem se ubytovala

a šla na schůzku s kamarádkou, u které budu nocovat

závěrem pobytu. Bylo velké vedro a tak jsme se sešly

u kamenného mostu, kde byl trochu chládek.

U kamenného mostu

Odešly jsme pak k Reinerům na oběd a ke kostelu,

kde jsem potřebovala nakoupit nějaké dárečky

pro tetičky. Potom jsme ještě odešly do parku

na nějaké kafíčko a já se vrátila na Kolárku.

hospoda U Reinerů, postavená r. 1844

Úterní den byl velmi náročný, protože dopoledne

jsem navštívila Knihovnu města Písku,

kde jsem byla přijata panem ředitelem, který mne

seznámil s vítězným projektem na novou knihovnu

v budově někdejší národní školy, zvané Alšovka.

Poté jsem odešla na oběd do NATUR jídelny u kostela.

pohled na věž kostela

Ale tam jsem nepořídila, protože veškeré jídélko

bylo s česnekem. Musela jsem hledat místa, dávných

potravinových obchůdků a taky nějaké poštovní schránky,

kterých je tam velmi málo. Vrátila jsem se do chladivého

bytečku, udělala si siestu a v podvečer jsem byla

odvezena do Nerestec ke svým tetičkám, které jsem

neviděla několik desetiletí. Pět hodin uteklo jako voda

a pořád bylo, co povídat. Poprvé jsem ochutnala

výborný kozí sýr, zhřešila jahodovým dortem

i několika sousty červeného melounu.

Psí miláček Elinka

Moje milé tetinky