OBLÁZKY NEBO OBRÁZKY *

Když jsem viděla kameny, kamínky i oblázky poskládané

do věžiček u jezu, začala jsem uvažovat,

jak pojmenovat článeček o zážitcích a setkáních v Písku.

---

Letos jsem pobyla v městě mého dětství a mládí více

než týden, po více než padesáti letech. Podívala

jsem se všude možně. Taky jsem nocovala na třech

místech. První víkend v hostinném pokoji fary, kde

bylo nádherně a romanticky. Začínající tropická vedra

a pokojíček s příjemným chládkem.

Připomenula jsem si

ubytování romantického rázu v pavlačových domech

v Heydukově ulici, kde se kdysi točily filmy podle

her Fráni Šrámka a přebývaly studentky a praktikantky

z knihovny.

V podvečer prvního dne jsem byla pozvána bratránkem

z Prahy na rodinnou sešlost do restaurantu Biograf,

který nás uvítal vernisáží výstavy bezejmenné umělecké

skupiny, která prezentovala své obrazy v úzké chodbě

hotelu.

Máchová: Kytice

(podle pracovníků restaurantu, má tato autorka

nejblíže k majitelům Biografu)

Společnost ve čtyřech lidech si měla stále,

co povídat a odcházeli jsme po vynikající večeři

těsně před uzavřením. Měla jsem o čem přemýšlet.

Pak už zbývalo jen připravit se na noc, kde toalety

a kuchyňka byly o sedmnáct schodů níže. Ráno jsem

se vzbudila s prvními paprsky sluníčka.

Jakoby ze mne

spadly všechny chmury, cítila jsem se svěží

a ohromně odpočatá. Zdál se mi zajímavý sen, ale o tom

na jiné stránce.