VĚNCESLAVOVA PROCHÁZKA
Třináctý únorový den je pro mne dnes už časem plným
nostalgie. Letos poprvé jsem sama vzdálena od svého
manžela. Předtím jsme byli 49 let vždy spolu. Už ráno
jsem zapálila svíčičku a šla se podívat na význam
jména Věnceslav, které je slovanského původu a značí
"více slavný". Je to jiná verze jména Václav. Na Slovensku
dnes slaví Arpád. Po poledni jsem jela na hřbitov na
poslední rozloučení s Doc.PhDr. Jiří Stýskalem, CSc.,
významným teatrologem a univerzitním pedagogem,
který zemřel 6.2. Cestou jsem viděla neobvyklý ráz
krajiny a stromů podél cesty, kde byla zmrzlá jinovatka.
zmrzlá jinovatka
sosna v krajce
Vypadalo to, jako když je kolem dokola rozprostřená
krajka. I místa, která jsou nehezká a špinavá, poněkud
zkrásněla a zjemněla. U Šibeníku byla autohavárie, která
vyřadila tramvaj i několik aut na půl hodiny z provozu.
Kolem dokola jezdily sanitky a policejní vozy. Ještě,
že jsem jela dřív, musím vždy počítat s větší časovou
rezervou, protože ke krematoriu se přestupuje na další
tramvaj. Jít pěšky tři zastávky jsi si netroufala. Naštěstí
jsem dojela včas. I kolem hřbitova nevypadalo zákoutí tak
smutně, protože bylo zahaleno do krajky z jinovatky.
hřbitovní zákoutí
Protože před budovou ještě nikdo nebyl, šla jsem
se podívat na Anděla Rostislava Čtvrtlíka. Působením
povětrnostních podmínek trochu zešedivěl a popraskal.
Taky byl problém se k němu dostat, protože kolem dokola
bylo plno bláta. Rozsvítila jsem svíčičku a vrátila jsem se
ke smuteční aule. Akorát včas. Smuteční síň byla vyplněna
do posledního místečka a někteří lidé stáli i venku. Na levé
části zdi byly promítány fotografie od dětství, mládí až po
kmetský věk zemřelého a zněly jeho oblíbené písně. Bylo
to velmi působivé. Potkala jsem se s mnoha známými
tvářemi, ale u některých jsem si nemohla hned vybavit
jméno, to mne "naskočilo" až později. Tím, že jsem pár
snímečků zachytila na fotoaparát, mohu dokumentovat
onu neobyčejnou scenérii dnešního dne. Po smutečním
obřadu už vše roztálo a pod stromy bylo mokro.
Celkem jsem ušla 6 200 kroků.
Anděl RČ 2014 chřadne
49 let, tak to už jsou roky! Rozumím Ti, jak Ti asi dnes bylo. Vy máte venku bláto, my máme úplně sucho.
OdpovědětVymazatU nás dnes bláto nebylo, protože bylo lehce mrazivo, ale na stromech bez kouzla. Anděl je krásný.
OdpovědětVymazatTak jsi měla dnes dvojí důvod ke smutku. Ještě, že jinovatka zahalila vše do bílého závoje. Ale některé národy mají pro vyjádření smutku právě bílou barvu...
OdpovědětVymazatAnděl sice naoko chřadne, ale je velice působivý svým výrazem. Má ho autor někde vyfoceného? Ráda bych se dovolila a stáhla si ho jako působivý artefakt, kdyby byla někdy nedej bože potřeba vyjádřit žal a smutek...
OdpovědětVymazat[Smazaný komentář]Milá Kitty, mohu Ti ho poslat v lepším provedení, hned po vernisáži a odhalení. Už byl v článku loni.
OdpovědětVymazat[Smazaný komentář]Milá Kitty, mohu Ti ho poslat v lepším provedení, hned po vernisáži a odhalení. Už byl v článku loni.Už to zas nefunguje a tak snad emailem to půjde taky.
OdpovědětVymazatNerada chodím na pohřby, ale v tomto případě , z úcty ke známému to chápu. Ty obrázky jsou opravvdu zajímavé, takové něžné.
OdpovědětVymazatU nás letos namrzlá jinovatka vůbec nebyla, tvé snímky vypadají, jak kdyby tudy chviličku před tebou prošel dědeček Mrazíček se svou berlou Mrazilkou. Máš pravdu, že to tomu jinak smutnému místu, dodalo na něžné kráse.
OdpovědětVymazatPůsobivé, ale smutné. I to ale patří k životu, i když já pohřby taky moc nemusím, opravdu to hodně špatně snáším. A u nás svítí denně sluníčko, aspoň chvílí, po žádném sněhu ani jinovatce není památka.
OdpovědětVymazatSmutné, krásný anděl.
OdpovědětVymazatŠkoda, že ten anděl tak šedne. Měli by to něčím natřít, aby se to ochránilo.
OdpovědětVymazat