DARUŠE BURDOVÁ

Středoškolská profesorka a průvodkyně.

Narozena 31. prosince 1923 Brno

---

Po maturitě na Dívčím reformním reálném gymnáziu

v rodišti pracovala v zemědělském výzkumném ústavu.

Po válce studovala Masarykovu univerzitu, obor zeměpis

a přírodopis. Po promoci se provdala a pedagogicky

působila na Střední zdravotnické škole a gymnáziích.

V roce 1965 se přestěhovala s rodinou do Olomouce,

kde pracoval její manžel ve Vojenské nemocnici.

Učila na hejčínském gymnáziu předměty: biologii a zeměpis

až do roku 1981, kdy odešla na odpočinek. Pak se

plně věnovala průvodcovské činnosti, kde mohla zcela

využít jazykové znalosti - němčinu a francouzštinu.

Teprve po sametové revoluci mohla vyjet mimo ČR

po celé Evropě. Spolupracovala s řadou cestovních

kanceláří. V posledním období patří také mezi aktivní

studenty Univerzity třetího věku na olomoucké univerzitě.

V prosinci roku 2012 vydala Mgr. Daruše Burdová

vlastním nákladem knihu

"Všechno se mění, vzpomínky zůstávají."

Je to velice čtivá kniha doplněná bohatou nadílkou

ilustračních fotografií, protože dokumentují onu

dobu. Je s podivem, jak je autorka plná energie a

entuziasmu. Její knihu nelze přečíst a odložit.

Já ji mám na dosah a co chvíli si v ní opět čtu. Mám

štěstí, že jsem osobně poznala jejího úžasného manžela,

vynikajícího lékaře,

kterému je kniha dedikována.

Vánoční strom u Burdů

V předvečer životního jubilea prof. Burdové jsem jí

navštívila, abych pogratulovala osobně. Bylo stále

o čem povídat. Až jsem se styděla, že jsem tam byla

tak dlouho, ale její vyprávění bylo jedinečné. Možná,

že jsem si přinesla domů i kousek jejího elánu a vůle

žít a neplakat. Autorka vzpomínek píše další pokračování

a je se opravdu na co těšit. Možná se jí vybavily další

vzpomínky z hlubšího nitra a jak píše v prologu knihy

"…paměti a střípky vzpomínek má pamětník předat dál

A ne si je vzít do hrobu. Je to určitá forma svědectví toho,

co jsme zažili, viděli, vnímali a také podle našich

tehdejších znalostí i hodnotili…"

Obdivuhodné rovněž je, že přijala počítač v 85 letech

a naučila se s ním pracovat a ukládat vzpomínky.

Výsledkem je kniha, která bohužel vyšla pouze v malém

nákladu pro přátele a příbuzné. Ale snad bude k mání

v knihovnách, aspoň těch větších.

K ŽIVOTNÍMU JUBILEU

SRDEČNĚ BLAHOPŘEJI !