SLUNEČNÍ DÉŠŤ & MĚSÍČNÍ BOUŘE

 

Skrz prsty deště natahuje slunce přízi,

do vlasů padají teplé paprsky zbožné víry,

radost i útěchu onen blízký dotek nabízí,

předává pokoru & duši punc drahé síly!

 

Zatímco ve větru bouřná ozvěna kvílí,

sjednotíme ji - jako myšlenky i čas,

co stane se, proběhlo okamžikem před chvílí,

jako sprinterský Osud i nenadále překvapený úžas.

 

Uháníme s bouří v zádech,

provází ji jasný měsíční svit,

hmatatelně cítíme prudce rozjetý nádech,

strach v nás umírá, láska přeje si ožít.

 

Víme, že symfonické orchestry slunečního deště s měsíční bouří,

přetrvávají znělou krásou vnitřního vesmíru a světů,

je to něco, čemu jsou lide vděční, i když různá úskalí zakouší,

i v kladení budoucích otázek: Opravdu sami, mimo Zemi, jsme tu?

TOMÁŠ PŘIDAL