ZÁZRAKY VĚČNÉ
Zázraky věčné & duše vděčné
Tomáš Přidal
Sušíme padající slzy,
vesmírně citlivé
i pochopitelné
pro nepřátele.
Dnes se zastavím,
řeklo srdce
zázračné holčičky.
Zázrak stal se, jak odešla,
vznesla se k nebeskému baldachýnu
a s polibkem zimního deště,
zmizela v následující vteřině
& ve vteřině poté
zjevila se její Tvář,
neklamně živá & krásná!
Zjevila se v ohromné kráse,
vyplňovala celý vesmír;
úděl Zázračné holčičky
zůstává i nadále zahalen rouškou tajemství:
Ale o tom Zázraky jsou, ne?
Nikdy nevíme, kdy sestoupí z nebes,
aby do našich srdcí zasely
ono uvědomění,
že nikdy není příliš pozdě
začít milovat,
začít žít
i dokázat skončit rozehranou partii
s časem, který byl vložen
do pokladnice naší duše.


Krásné, avšak smutné zdá se ...
OdpovědětVymazatPřesto zaskvěla se naděj v žití i pak v celé kráse ...
Ano, nikdy není příliš pozdě ... Díky za naději pro nás všechny a hlavně pro Otavínku, která se ke svým čtenářům vrací - a přitom stále bojuje s nemocí a bolestmi.
OdpovědětVymazatSvatka
Všichni čekáme na zázrak žití, báječného uzdravení. Neztrácíme víru a to nás popohání vpřed.
OdpovědětVymazatProto věřme nadějím pro nás pro všechny a braňme se, jak to jde. Libuše