ZRCADLOVÁ ZIMA
Naklání se a něžně líbána rty vytrvalých chodců,spravedlivě studíi ovlažuje přítomno doby.
To když vděční tulácivpadnou do stánkůse zbožím za lásku,nikoliv za peníze...
...teprve tehdy
zkřehlý vzduch ovlaží
teplé slovo milých prodavaček.
Její láska
o Vánocích
se nerozpustí jako led,
kterým temperuje krajinu.
Udržuje si svá kouzla,
mocně dává;
zatracuje pouze
zlé myšlenky.
Děti mají rády
ledová kluziště,
jež jsou dočasnými zrcadly
její obdivované krásy.
Odrazy v ledu
a šťastné honem pády domů
k teplým náručím rodičů
jsou to, po čem vždy touží.
Chtějí vidět šťastné tváře,
ty vlastní i svých nejbližších;
v mističkách z lidsky teplých dlaní
dokážou dát lásku i pohladit úsměvem.
A ta prosincová dáma,
která se zjevuje každý rok - kdo je to?
Má věčné jméno
i proměnlivé přízvisko.
Zrcadlová zima...





Děkuji Tomáši Přidalovi za jeho vykouzlený obraz bílé a mrazivé zimy. Snad se jí letos nebo na začátku příštího roku dočkáme. Všem, básníkům i čtenářům, přeji, aby nás dál hřálo teplo lidských dlaní a abychom prožívali svátky v klidu a míru. Svatka
OdpovědětVymazatKouzelnou zimou lidských přání snad se nám navrátí do srdcí klid a pokora, někomu vzpomínka na dětství s klasickou zimou a prostými Vánocemi.
OdpovědětVymazatPřeji všem spokojený požehnaný čas. Libuše