PÁTÁ JÍZDA DO PROSTĚJOVA
slov, o tom jaké to bylo. Vždy jsem strachy celá vedle a bojím se.
Za dvacet minut jsme byli v Prostějově, objížďka už nebyla, ale stejně
než jsem přišla na řadu, tak to bylo až krátce před 14 hodinou.
Sestřička Markétka byla na operačním sále a tak dnes převazy
vykonával zdravotní bratr, který byl velmi drsný, Ta tam byla
jemnost minulých úkonů. Mě bolí i malý dotek nohy, natož, když
se tam rýpne nůžkami. A vůbec dnes jsem měla tak děsné bolesti,
že jsem tiše plakala i v čekárně. Paní spolumajitelka mi nabídla
pomoc formou vyšetření a pomoci MUDr. Nakládalem, kterého
přizvou na příští převaz 16.12., abych tam nemusela jezdit znovu.
Možná vymyslí nějaké kapky, náplasti nebo něco na zmírnění
bolesti, protože ordinace bolesti v Olomouci zklamala. Jak jeden
nemá žíly, tak se kapačky nemají jak dostat do těla a na píchání
morfia jsem před 3 lety nepřistoupila. No, uvidíme. Tentokrát
byla sestava ošetřujících jiná jak obvykle, ale za 45 minut se
to zvládlo. Horší byla cesta do Olomouce, kdy byla ucpaná
Velkomoravská i obchvat a navrátili jsme se až v 15 hodin.
Celkem jsem ušla bez bot 500 m, protože tlak na rány jsem
nevydržela.
Komentáře
Okomentovat