STIBOR O PRSTENU

 

O prstenu z hlíny

 

Nic lepšího jsem nenašel,

jen hliněný prsten v písku.

Anděl, co brzy odletěl,

se otřepal, blouznil o trojím stisku.

 

Pousmál se, ústa jsou posvátná,

nedejbože i cesta do údolí.

Rodí ne atrapy, ale živá mláďata;

čeká tě uprostřed polí.

 

Jsou plná vlčích máků, nášlapných min.

Nevíš, jak se dlouho zdrží vnitřní stín.

Mohl by o tobě vyprávět celé hodiny.

 

Ze všech nočních kaváren i kin

zmizí titulky psané latinkou, však já vím.

Jakým světlem zahoří náhorní lidské planiny?

 

Vladimír Stibor                    8. listopadu 2023

 

 

(Ilustrace převzaty z PIXABAY)