DEN POEZIE 2023

 

Listopadový svátek poezie má v ČR několik podob.

Ve dnech 6.-19. 11.  jde o festival na počest narození českého básníka

Karla Hynka Máchy, který má letos téma „Básně v obraze“ a jde o 25. ročník.

Je to o úzké spolupráci básníků a ilustrátorů.

·        * * *

Pražský klub spisovatelů & DIALOG  NA  CESTĚ

 

 pořádají  literární matiné dne 15. listopadu od 15 hodin

v  Karlíně – kam jsem byla pozvána i s dvorním básníkem

blogspotu Otavínka, ale budeme to moci sledovat jen na videu

yutube.

·        * * *

DEN  VĚZNĚNÝCH  SPISOVATELů byl vyhlášen před 30 lety

 15.11. 1993 Mezinárodním centrem PEN klubu

* * *

 

LISTOPADOVÝ  SVÁTEK  POEZIE  se slaví napříč ČR i tak,

že např. v Olomouci  a v Brně  jezdí tramvaje vyzdobené básněmi

českých i světových autorů.

·        * * *

Vy, kdo chodíte pravidelně na blog OTAVINKA víte, že i zde se

průběžně objevují básně českých autorů a pravidelně už druhým rokem

v neděli ráno jde o Okénko Tomáše Přidala. 

 

Přes 15 let se obklopuji

básnickou tvorbou českých i moravských autorů, protože můj blog se

zrodil 4.2.2008.

Připojuji se k svátku do pražského prostředí, protože mnoho autorů

znám a jejich setkávání s poezií je vždy na vysoké úrovni. Zdravím

PhDr. Olgu Nytrovou i PhDr. Františku Vrbenskou, jakož i Karlu

Erbovou, MUDr. Bohumila Ždichynce, Lojzu Marhoula a řadu dalších.

A ztotožňuji se s olomouckým básníkem Ing. Petrem Šafránkem, který

před několika lety napsal:

           „HLEDÁM  KRAJINU, KDE JEŠTĚ  KVETE  POEZIE..“

A protože nejsem žádná instituce jen milovník poezie, uvádím zde básničky, 

které mám ráda a tím uctívám onen krásný den.

 

ČAS  STROMU

 

Prastará moudrost stromů

Šeptaná jejich listím

Paměť pro věčnost

Dlouhý a těžký život

Pokora nebi a osudu

Stálost a tichý vzdor živlům

Spjatost s místem zrození

Příklad i výsměch člověku

                                 Petr Šafránek (* 1946)

 

 

 

 

POSLEDNÍ  POZDRAV

 

Zbožňuji vůni

kouře hořícího dřeva

zelení bratři jí

dávají poslední pozdrav

o své věrné službě člověku

a jejich zelené duše

letí za stvořitelem k nebi

kterého se dotknou

také vás zdravím

a děkuji vám

           Petr Šafránek

 

 

 

DRSNÉ  OHLÉDNUTÍ

Znáte ty průpovídky.

Od jisté doby nás bude ubývat;

pak nám svitne Vykašlem se na servítky,

ať ještě stačíme víno ochutnat;

 

ten trpký nektar z černých slunečnic

a teplo, jež se nám vzdaluje,

nakonec v náručí lehkých večernic

nás vítr už jenom muchluje.

 

Ale má to nesmírnou výhodu.

Nebe se vyčistí. Směrem k východu

napíše na nebeský stůl Kdo kde a s kým

 

prohýřil noc, nezapomněl však zvednout závoru

před malomocnými, co padají na cestě do schodů.

Kolikrát ještě smím měsíčním polem jít?

                                                     Vladimír Stibor  (* 1959)      

                                               

SOUNÁLEŽITOST

Jsou chvíle kdy naše já

vyzařuje radost

těší nás tvorba

vnímáme vzácné okamžiky

přátelství a naslouchání

radujeme se z rodinné pohody

To nejcennější přichází po špičkách

však nikdy nevíme na jak dlouho

a zda to nebyl čirý závan imaginace

a křídla představivosti

                                  Olga Nytrová (* 1950)

 

 V PODOBĚ  STROMU

...Nejraději čtu

knihu Osudu,

která se píše sama,

a jak se chystám 

číst  další stránku,

nikdy nedojdu

na její konec,

neboť Osud

je nevyzpytatelný.

Život je

rozvětvěný strom,

má mnoho silných větví,

ale všechny se

(jak ubíhají roky)

zlomí do jedné...

  TOMÁŠ  PŘIDAL (* 1990)

ROMANTICKÁ

Na chodník napsal někdo
báseň bílou křídou:
LOUČÍM SE S TEBOU – ODJÍŽDÍŠ
Snad klečel na kolenou
Pro dny které přijdou
sliboval
ČEKÁM
VŠAK TY VÍŠ
Kdo asi psal
a komu patřila ta slova?
Četl je každý
kdo tudy šel
Někdo se usmál
někdo zamiloval
a jiný tiše záviděl
O kus dál bylo na chodníku
připsáno kusem uhlíku:
PŘIJEDU ASI ZÍTRA RÁNO
DOBROU NOC
TY MŮJ BÁSNÍKU

Svatava Mášová (* 1942)

LISTOPAD

Listy mateřích básní

padají z korun stromů,

aby zemi odevzdaly

tíži svých veršů.

 

Oranž javorů

se mění v červeň,

zrcadlo očí odráží

žluť jinanů.

V uších podzimu

umlká buková hněď.

Žití je snem času,

sen jeho obsahem

a pohyb věčností.

Bohumil Ždichynec (* 1942)

                  

MOŽNÁ  JSTE  SI  NEVŠIMLI

  ale přišla k nám

  trochu nejistá

  a rozcuchaná

  A těch snů!

 

  Snů měla bezpočet

  Sen o májovém dešti

 o doteku

 o ranní kávě ve dvou

 o očích které se smějí

I o smutku

ale tak malém

že se schoval do radosti

O mnichovi co se postí

Ale hlavně

o tom že s námi celý život je!

Příjmením: Láska

Vlastním jménem: Naděje

                      ALOIS  MARHOUL ( * 1951)

 

 

 

 

 

 

                                                              V  ŘÍJNU  MI  PRŠÍ  DO  DUŠE 

                                                              V říjnu mi prší do duše

                                                               a v listopadu do ní sněží,

                                                                na jaře kvetou moruše 

                                                                a v létě svítí Venuše

                                                                nad jednou pražskou věží.

 

                                                                A tak to chodí rok co rok,

                                                                ale náš svět se pořád mění, 

přiletí hejno pavích ok

 

    a přepadne tě streptokok,

     co bylo včera dnes už není. 

 

Nic nejde vrátit nazpátek,

čas ani láska, aspoň zatím.

Každý z nás žije ze splátek,

konec je dobrý začátek,

a já své dluhy všecky splatím.

JIŘÍ  ŽÁČEK  (* 1945)

 

 

                     Oslava Dne poezie na Příčné...

                                 https://otavinka.blogspot.com/2023/11/svatek-poezie-na-pricne.html