ZATOULANÉ ŠTĚNĚ

 

 

 Dneska v noci jsem slyšela jakési skučení i kňourání. A jakoby na dosah.

 Naštěstí mívám poblíž  mobil, který když vezmu do ruky, tak svítí.

 U mojí postele stálo malé štěňátko, které se začalo lísat a olizovat mojí

  ruku. Jak se dostalo do mého bytečku, nevím. Mám ráda psí i kočičí

  mazlíčky, ale jen na obrázku.Na živo ne, protože jsem na jejich srst 

 silně alergická a to v takové formě, že se začnu dusit. Ale roztomilosti

a pohledu tohoto tmavého klubíčka jsem neodolala. Pohladila jsem ho po

hlavě a v tu chvíli se proměnil v sympatického muže, který dodává na

blog i do měsíčních časopisů své básně. Nemluvil, jen stál a díval se.

Po chvíli mě pohladil po ruce a zase se proměnil v čtyřnohého psího

mazlíčka. Schoulil se do klubíčka a vlezl pod deku. Když jsem se ráno 

probudila, tak už tam nikdo nebyl. Ani žádná stopa neukazovala na to,

že jsem měla v noci, tak milou návštěvu. Pak jsem si uvědomila, že to

byl asi sen. Co jiného?