LUBOROVY KROKY

Jméno LUBOR je slovanského původu a v českém kalendáři je uvedeno

 13. září. Dopoledne jsem si objednala taxi S a odjela na poštu u nádraží,

  kde jsem byla objednána na 11 hodin.  Tam jsem setrvala zhruba hodinu,

než jsme s paní Ladou provedly všechny náležité úkony. Když člověk jako

já se nevyzná v internetovém bankovnictví, tak musí vyhledat odborníky.

Protože se všechny poplatky přes složenku zase zvedly o 20 Kč, bylo mi

doporučeno zajistit si platby měsíčním příkazem a když jsem v seniorském

 věku tak to mám zdarma. Což málokdo ví. Jinak vás to stojí 60 Kč, ale ty 

 vám strhávají z účtu. Pak jsem se přemístila do Zdravotnických potřeb na

straně pravé a po přechodu přes koleje jsem navštívila Zdravotnické potřeby

na straně levé, protože pořád sháním boty, v kterých by mi bylo dobře. Není 

to vůbec jednoduché. Tam mají 5 schodů a tak jsem zavolala paní vedoucí, aby

přišla před obchod, že já k ní nemohu. Tak mě nosila různé krabice, ale marnost

nad marnost. Moje noha se těmi zdravotními problémy poněkud rozšířila a též

chodidlo je také nějaké citlivější. Asi budu muset na ukázku donést historické 

škarpále, které mám už dvanáct let, ale už mají svoje odsloužíno. Pak jsem se

vydala  do Květinářství U Svatého Mořice, což je hned vedle a koupila jsem si

dva hrstkové karafiáty oranžové, abych měla živé květy u fotografie maminky,

 

 

která by dnes měla 111 let. Poté jsem se vydala k Elviskovi do Rockové kavárny

 a koupila jsem si kávu v kelímku a  borůvkovou kostku. Zavolala taxi a obé dala

dala řidičce. Přišlo jí to vhod. S paní Šárkou od Elviska, což je manželka majitele 

Rockcafé jsem se domluvila, že až půjdeme k nim na kafíčko, instalujou nám před 

kavárnu a cukrárnu židličku a malý stolík. Já můžu sedět na chodítku. Zjistila jsem, 

že mě ty sedánky docela chybí, ale osm schodů je  privela. Doma jsem zjistila, když 

jsem spočítala metry podle mapy, že jsem  zvládla  celkem 750 m.