Koukají Ti pod
bronzovou kůži,
jako když vítr
si hraje s růží
(zrudlou od slunce)
v poušti Nikoho,
ve tmě klíčivých snů.
Jiskření světélek
od lampiček skřítků,
dovedou každou dušičku
v ochranné lhůtě
k vlastnímu domu.
A krásno zahaluje
slova do hábitů,
opletené mnoha
vyzývavými vykřičníky.
Tomáš Přidal
Krásná imaginace. Díky. Svatka
OdpovědětVymazatTrocha poezie se pro osvěžení těla i mysli hodí. Děkuji s nadějí, že už se ta bláznivá vedra zmírní a nebudeš muset bloudit po bytě v ručníkovém bludišti ☺
OdpovědětVymazat