ČERVNOVÝ DÉŠŤ

 Co se to děje, pověz, v srdci tvém,

 v tom vlažném nočním dešti červnovém?

Ten déšť je jako hudba, taková tichá,

 ta ani nezní, ta jen z dálek vzdychá,

ta nepovídá nic, ta nemluví

a člověk ví, co říká, dobře ví.

Abych si zašel, bos a bez klobouku,

za město někam na širokou louku,

jen poslouchat, jen jít a poslouchat

a vrátit se zas a jít tiše spat.

Dnes svítí hvězdy, k mému oknu teče

zdaleka známá vůně senoseče,

vím, to je krása, to je závrať, vím,

však hvězdami se někdy unavím,

ach, bože, dej, aby dnes pršelo

na horkou hlavu mou a na čelo!

EDVARD  VALENTA

(z antologie Haná v poezii. Olomouc 2008. S. 137)