OHLÉDNUTÍ

                                      Vždycky, když ráno odcházím,

                                      vždy se chci zase vrátit.

                                      Vždycky, když dojdu, kam jsem chtěl,

                                      musím se zase obrátit.

                                      Tolik chyb a omylů,

                                      Tolikrát jsem se musel splést,

                                      tolik je záhadných rozcestí

                                     a tolik křížů podél cest.

                                     A jednou pak zbyde jen naděje

                                     a víra v iluzi -                                   

                                    v ten sloupec rtuti v tonometru

                              a kapky, kapky v infuzi.

                           EDWARD  WONDRÁK

                                                       

Před 25 lety – dne  10. dubna 1996 zemřel v Olomouci

Prof. MUDr. Eduard WONDRÁK, CSc., úrazový chirurg, 

historik lékařství a vysokoškolský pedagog. Rodák ze Žatce,

kde se narodil 27. 10. 1919. Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval

gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými jmény.  

Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí.

Teprve po druhé světové válce mohl  absolvovat lékařskou fakultu

 Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad Labem

a posléze do Kralup nad Vltavou. Chirurgickou praxi začal získávat

 v Litoměřicích a krátce působil také v Lovosicích a po tři

roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se

natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality,

zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří - a z četných vyprávění

ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře

Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat 

regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství.

V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou

kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení

a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při  UP.

Po roce 1989  byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení

a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností.

Byl dlouholetým členem výboru  VSMO (Vlastivěd. Spol. muzejní v Olomouci),

předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973-1976

celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací,

skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového

ústrojí. Kromě náročného povolání se  po desítky let úspěšně věnoval

i  – historii lékařství. Výsledky této jeho neprofesionální působnosti

 přitom daleko přerostly hranice soukromého bádání a staly se skutečným,

závažným přínosem pro regionální i širší kulturní historii. Své práce 

 

publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich

zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací

Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými

náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde  o historii

olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi,

 který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta

– a řadu dalších.  Největší zásluhou  Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc.zůstává

 jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem

první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem  symposií,

ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha

„Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“.

Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž.

Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, 

            především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se 

         o výtvarné umění a byl  i znalcem lidových maleb na skle. V Olomouci náležel k pravidelným návštěvníkům koncertů a divadel, přednášek a výstav.  Jeho ušlechtilost a kultivovanost se stala vpravdě příslovečnou – pramenila ostatně i z toho, že svou

 literární tvorbu zaměřoval také na poezii a beletrii. V roce 1979  vydal bibliofilii

 „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“.

S panem prof. Wondrákem jsem měla to štěstí potkávat se osobně nejen ve 

vlastivědné společnosti, ale i na jeho pracovišti, kam jsem chodila pro různé 

informace. Byl ohromně milý člověk a nebyl nikterak namyšlený.