115. VÝROČÍ NAROZENÍ

 

uplyne dne 25. dubna 2021, kdy se narodil v Lipníku nad Bečvou

PhDr. Jaroslav KANYZA, pedagog, prozaik a sběratel lidových pověstí.  

Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. 

Reálné gymnázium studoval v rodišti a  rok před maturitou odešel na 

klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Maturoval

 zde v roce 1926. Po studiích  francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval 

 ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní 

knihovně a od září 1933  do  roku 1941 pedagogicky působil na gymnáziu 

v Lipníku nad Bečvou. Pak krátce učil v Přerově, ale  záhy byl propuštěn 

a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno

( na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V roce 1951 odešel do Olomouce, 

kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a  též ředitelem rozhlasového 

studia v Olomouci.  Bydleli  v 1. patře  tohoto objektu. V letech 1959 až  1961  

 učil na Základní škole ve Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium 

v Olomouci-Hejčíně, kde působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. 

Při všech svých profesích byl publicisticky činný v široké oblasti zájmů a témat. 

Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého 

muzea. Publikoval v regionálním tisku,   někdy pod značkou – jkz. Jeho články 

z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky ( (1937-1938), 

Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy,kde, co v Olomouci aj. 

Knižně vyšla v roce 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho sbírka 

Helfštýnské pověsti. O dva roky později vydalo Krajské nakladatelství v Ostravě

 jeho historický román „ V městě kardinálově“ (1961), jehož děj umístil autor 

do rodiště.V roce 1972 se  autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova.

Zemřel 12. června 1982 ve šternberské nemocnici.  Pohřben byl v rodišti.

Jeho paní, Anna Kanyzová, dlouholetá knihovnice, zemřela měsíc před ním. 

Měla jsem to štěstí , že se mě v roce 1966 ujala a chodila jsem ve středu odpoledne

ke Kanyzům, kde se scházely některé knihovnice na kafíčko a nějaký drb.

Manželé byli rodiči známého herce a malíře Jana Kanyzy.

Pan Dr. Kanyza vždy seděl v téže místnosti ve velkém  ušáku a občas

prohodil několik slov, anebo pospával. Možná se i výborně bavil, protože

poslouchat tlachy pěti ženských, kdo s kým kterak pro koho, nebývá

pro muže nic povzbuzujícícho.