KROKY ZUZANKY

 

 

Jedenáctý srpnový den je zasvěcen Zuzaně. Přála jsem dvěma andělským

zjevením u nás na poschodí. Jedna je pečovatelkou u ležících pacientů a

druhá se stará vzorně o maminku, která leží, spí, jí a nechodí ani nemluví.

Potřebovala jsem jít vyzvednout nabroušené nůžky, objednanou knihu, ale

tam byl největší zádrhel, protože knihkupectví Luxor otevírá v 10 hodin. Pak

jsem šla na poštu proplatit SIPO a složenky sousedce. Střed města byl rozžhaven

téměř do běla. Všechno se musí obcházet a všude jsou rozkopané silnice

 i chodníky. Výluka tramvají je pohromou pro bolavé nožky a vzdálenosti se pak

prodlužují. Ušla jsem 3 000 m. Protože jsem šla po obědě, byla jsem téměř uškvařená.

V tramvaji mne zaujala asi 17 letá dívenka, která se kropila vodou z půllitrové petky

a umývala se a chladila vodou po celém těle. Kdyby měla kapesníček bylo by to trochu

sympatičtější, ale chlapi mladí i staří si mohli oči vykoukat. Doslova na ní viseli svými

kukadly. Kdyby se takto chladila seniorka tak by to nebylo hezké, ač asi pochopitelné,

ale to krásné černovlasé mládě s dlouhými vlasy bylo rozkošné.